Francouzský prozaik, dramatik, esejista, hudební historik a literární kritik. Narodil se v Clamecy (Burgundsko), zemřel ve Vézelay. Již v chlapeckém věku se ukázal jako talentované dítě, rodina se proto rozhodla roku 1880 přestěhovat do Paříže. Zde měl získat co nejlepší vzdělání, což se i podařilo: v letech 1886–1889 studoval dějepravu na elitní škole Ecole Normale Supérieure, ve studiu pak pokračoval dva roky v Římě, kde také zahájil svou literární činnost. V letech 1893–1912 přednášel dějiny hudby na Sorbonně a působil jako profesor dějin umění na Ecole Normale. Současně byl hudebním kritikem a psal monografie o významných skladatelích. Od roku 1912 se věnoval výhradně umělecké činnosti.

Celých 10 let (1904–1914) pracoval na svém stěžejním díle, románu Jan Kryštof, za který byl oceněn roku 1915 Nobelovou cenou. Jako velký humanista a lidumil věnoval téměř celou finanční částku s cenou spojenou na zmírnění útrap lidí postižených 1. světovou válkou. Své humanistické a pacifistické názory projevoval jednak prací v nově vzniklém Červeném kříži, jednak ovlivňováním veřejného mínění četnými esejemi z oblasti politiky, filozofie, divadla a hudby. Velmi rychle tak stanul v čele nejsilnějších duchů kulturní Evropy své doby a vyjadřoval se též k politickým otázkám. Později např. odsoudil fašismus, nacismus či Mnichovskou dohodu; přesto, že obdivoval (tak jako řada francouzských intelektuálů té doby) sovětský systém, po uzavření Molotovova-Ribbentropova paktu v roce 1939 zaujal kritický postoj i ke Stalinovi.

K dalším dílům patří román Colas Breugnon (1919), který u nás díky překladu Jaroslava Zaorálka zdomácněl pod názvem Dobrý člověk ještě žije, dále dvě kratší práce: novela Petr a Lucie (1920) a román Clerambault (1920). V letech 1922–1933 pracoval na svém druhém rozsáhlém románu s názvem Okouzlená duše. Kromě prozaických prací je autorem celé řady životopisů významných světových osobností (např. Beethoven, Michelangelo nebo Tolstoj) a také mnoha divadelních her určených pro tzv. lidové divadlo. Divadelní tvorbou se snažil oslovit nejširší lidové vrstvy – chtěl jim tak zprostředkovat hluboké mravní ideály, v nichž viděl možnost povznesení lidstva. Po okupaci Francie hitlerovským Německem se nacisté neodvážili Rollanda zatknout, natolik se stal významnou postavou světové kultury.