Narozen v Ostravě, zemřel v Praze. V letech 1925-1928 studoval na Vysoké škole technické v Brně a v roce 1929 v dessauském Bauhausu u prof.V.Hilbersheimera. Po studijní cestě do Paříže se v Brně věnoval architektonické tvorbě a divadlu, pro které začal tvořit již za dob svých studií, a to zejména ve Studiu Státního divadla Brno (Konrád:Komedie v kostce,1927-Ibsen:Stavitel Solness,1928) a na začátku 30.let, kdy navrhoval výpravy převážně pro brněnské režie E.F.Buriana (Brecht:Žebrácká opera,1930). Odchodem do Bratislavy, kde byl v letech 1932-1938 profesorem na Škole uměleckých řemesel, svou práci pro brněnské divadlo přerušil. Nakrátko ji obnovil na konci 30.let, tentokrát s J.Skřivanem (Takedo Izuma:Vesnická škola,1939). Brzo poté se začal výtvarně podílet na inscenacích ND. Během let 1941-1943 zde vypravil několik her (např.Grillparzer:Běda lhářům). V další umělecké tvorbě však už pokračovat nemohl - byl zatčen gestapem a převezen do koncentračního tábora v Mauthausenu (1943-1945). Po osvobození se stal Rossmann členem divadelní sekce Zemského národního výboru v Praze (1945), výtvarným poradcem Ministerstva informací a ředitelem Orbisu (1945-1948). V poválečné době navrhoval výpravy zejména pro Divadlo 5.května, ND, Divadlo E.F.Buriana i pro řadu mimopražských divadel. Jako architekt pracoval na divadelních výstavách a muzejních instalacích (Smetanovo muzeum v Praze) a sám mnohokrát své scénografické dílo vystavoval doma i v zahraničí.