Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Studoval filozofii a moderní filologii na pražské univerzitě (PhDr.). Od roku 1912 řadu let působil jako profesor na gymnáziu v Roudnici. Zde reorganizoval ochotnický spolek Hálek a v něm režíroval i hrál. Zároveň pracoval vědecky (přeložil a vydal 1903–1906 Sebrané spisy Mistra Jana Husa, kritická vydání moderních klasiků aj.). V roce 1919 byl povolán do divadelního odboru ministerstva školství a národní osvěty a odtud pak přešel přímo do profesionální divadelní praxe: v roce 1921 byl jmenován prvním šéfem činohry Slovenského národného divadla v Bratislavě. Když splnil na Slovensku své zakladatelské poslání, vrátil se v roce 1923 do Prahy, kde byl v letech 1925–1935 angažován jako stálý hostující režisér v Činohře Národního divadla. Nastudoval řadu původních i zahraničních novinek.

Po několikaleté pauze nový kontakt s profesionálním divadelnictvím nalezl v roce 1939, kdy pomáhal jako režisér a před úřady utajený umělecký šéf uvést do provozu Divadlo Anny Sedláčkové. Avšak inscenacemi her K. Čapka na sebe upoutal pozornost kolaborantského tisku a v roce 1942 byl nucen toto divadlo opustit. K divadelní práci se dostal znovu až po květnu 1945. V sezoně 1945/1946 vedl Divadlo ROH v Mostě, 1946/1947 režíroval pohostinsky v různých divadlech, r. 1947 se stal šéfem činohry v Kladně. Zde jeho práci přerušila smrt.

Značná část Svobodovy energie byla absorbována i činností divadelně pedagogickou. V letech 1924–1941 byl profesorem na dramatickém oddělení Konzervatoře Praha. Zároveň jako externí lektor učil deklamaci a recitaci také na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Napsal několik dramatických skic na témata A. Jiráska (U Butteauů, V České expedici aj.), jako překladatel soustředil pozornost k Molierovi.