Český hudební skladatel, narodil se ve Starém Plzenci (u Plzně), zemřel v Plzni. Po půl roce života oslepl na obě oči. Jako chovanec slepeckého ústavu na Hradčanech (1874–1881) se učil hře na housle a flétnu, později tajně na klavír. Ve skladbě byl mimořádným posluchačem F. Z. Skuherského na varhanické škole v Praze (1880/1881). Jako čtrnáctiletý vystoupil veřejně v Konviktském sále s velkým úspěchem s flétnovými čísly. Ovládal také dobře hru na housle a klavír a úspěšně koncertoval.

Ve skladbě sledoval vzor B. Smetany. Složil čtyři opery: U Božích muk (1896), Lešetínský kovář (1902), Bar Kochba (1905), Il divino Boemo (1912); tři symfonické básně: Život v tmách (1923), Hudba světlem (1928), Slepcova píseň (1929); komorní skladby, sbory a písně. Sudovy opery a symfonické básně se dočkaly provedení v Plzni a v Praze. Suda představoval morálně silnou uměleckou osobnost. Skladby diktoval do partitury členům rodiny a přátelům.