Německý skladatel, klavírista, kritik a dirigent. Narodil se v Cvikově, zemřel v Endemichu u Bonnu. V otcově knihkupectví získal široký přehled po literatuře, komponovat začal již v 11 letech v Lipsku. Vystudoval práva, ve skladbě byl žákem H. Dorna, v klavíru F. Wiecka, s jehož dcerou Klárou se oženil. Po ochrnutí prstu pravé ruky se vzdal pianistické dráhy, věnoval se skládání a dirigování. Založil časopis Neue Zeitschrift für Musik, do něhož přispíval programovými esejemi a kritikami. V roce 1843 byl jmenován učitelem na nově zřízené konzervatoři v Lipsku, r. 1844 se přestěhoval do Drážďan, kde založil Spolek pro sborový zpěv. Roku 1850 převzal místo městského ředitele hudby v Düsseldorfu. Pro postupující duševní poruchu se musel tohoto místa předčasně vzdát a byl umístěn do soukromé léčebny v Endenichu, kde zemřel.

Schumann je prvním uvědomělým německým romantikem. V písni i v instrumentální skladbě měl v oblibě romantickou baladu a romanci. Jeho vrcholná díla patří klavíru. Kromě koncertu a moll op. 54 (1845) to jsou především programní skladby: Karneval op. 9, Pierrot, Harlekýn, Pantalon, Chopin, Paganini aj. Z komorních děl vyniká klavírní kvintet Es dur, op. 44, 3 smyčcové kvartety, 3 klavírní tria. K vrcholům písňové tvorby patří tři cykly Láska a život ženy, Láska básníkova, Myrty, Kruh písní (1840) aj. Ze 4 symfonií vyniká poslední d moll, cenný je i violoncellový koncert (1850). Schumann měl velký vliv na Bedřicha Smetanu, který ho často uváděl na svých koncertech.