Český malíř, grafik a typograf. Narodil se v Leštině, zemřel v Praze. Studoval na Státní uměleckoprůmyslové škole u prof. Hofbauera. Mezi jeho spolužáky patřili např. Josef Brož, Miroslav Míčko, Dezider Milly a Karel Šourek. V této době se také seznámil s Jiřím Trnkou a Vojmírem Vokolkem. Vokolek Sklenáře zasvětil do typologie a probudil v něm lásku ke krásné knize, která se stala později jednou z hlavních náplní Sklenářovy tvůrčí práce. V r. 1932 vznikly první Sklenářovy olejomalby, do tohoto období spadá i jeho okouzlení čínským uměním.

Dále studoval na Karlově univerzitě pedagogiku a na technice deskriptivní geometrii, na filozofické fakultě navštěvoval přednášky F. X. Šaldy. Ve 30. letech se také formoval jeho hluboký vztah k poezii. Pravidelně navštěvoval Osvobozené divadlo, později Burianovo Déčko, stal se členem vysokoškolského tanečního klubu. Jeho slibný rozběh k vlastnímu výrazu byl ale přerušen vyloučením ze školy a nástupem vojenské služby. Po nové přijímací zkoušce byl přijat na Státní uměleckoprůmyslovou školu do ateliéru Z. Kratochvíla. Zde vznikl jeho návrh výzdoby taneční síně.

První výstavní příležitost poskytl Sklenářovi E. F. Burian, který už od r. 1937 ve svém Déčku soustavně zveřejňoval tvorbu začínajících autorů. Sklenář si pro svůj výstavní debut v r. 1940 (výstava Mládí v D40) vybral soubor ilustrací k románu Bubu z Montparnassu od Ch. L. Phillippa, které vytvořil pro nakladatele Antonína Dědourka z Třebechovic pod Orebem. Kniha však nikdy nevyšla. Obrazy vystavil Sklenář teprve na další výstavě Mladých v Mansardě Melantricha, byl rovněž zastoupen na výstavě Konfrontace (1941).

V r. 1940 vytvořil divadelní výpravy pro večer poezie Fráni Šrámka v Umělecké besedě, Mrštíkovu Maryšu a Kleistův Rozbitý džbán v Národním divadle. V r. 1942 nakladatel A. Dědourek vydal Erbenovu Kytici s 12 Sklenářovými ilustracemi, v r. 1943 vznikly ilustrace k Máchovu Máji. Po účasti na výstavě Hosté Mánesa se Sklenář stal členem SVU Mánes. V r. 1945 nastoupil místo asistenta u prof. Muziky na Státní uměleckoprůmyslové škole ve speciálním ateliéru knižní grafiky a písma. Asistentem byl až do r. 1950, kdy byl v důsledku represivních opatření nucen ateliér opustit.

Během svého života podnikl mnoho pracovních cest – byl několikrát v Paříži, navštívil Švýcarsko, Slovensko, Čínu, Holandsko, Itálii, Vídeň, Anglii, Německo, Maďarsko, Belgii, Indii i ostrov Rujana. V r. 1949 se stal členem Svazu českých výtvarných umělců. Po nuceném odchodu z VŠUP, v letech 1950–1954, úzce spolupracoval se Státním židovským muzeem.

V r. 1959 mu byla udělena zlatá medaile na knižním veletrhu v Lipsku za grafickou úpravu knihy Karla Hetteše Czechoslovak Glass a stříbrná medaile za grafickou úpravu Goethova Fausta s Delacroixovými ilustracemi a Ovidiových proměn s ilustracemi P. Picassa. V r. 1963 se stal členem Hollara. O rok později se prezentoval na výstavě Imaginativní malířství 1930–1950 v Hluboké nad Vltavou. V r. 1965 obdržel cenu Marie Majerové a zlatou medaile IBA v Lipsku za ilustrace k Petiškovým Starým řeckým bájím a pověstem. V r. 1968 nastoupil nejdříve jako odborný asistent a později profesor na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Ve stejném roce mu bylo uděleno Čestné uznání Ministerstva kultury ČSSR za spolupráci na Expo 67 v Montrealu.

V r. 1971 Sklenář obdržel zlatou medaili na Biennale Internazionale d'Arte ve Florencii za obrazy s čínskou tématikou. R. 1973 byl za celoživotní tvorbu v oboru ilustrace, grafiky a malby oceněn titulem zasloužilý umělec. V r. 1976 odešel z Vysoké školy uměleckoprůmyslové a začal pracovat na textech své knihy Vzpomínání.