Narozena v Praze, zemřela tamtéž. Tančit začala již jako dítě v baletní škole M. Klimešové-Máchové (1925–1934). Poté byla žačkou R. Macharovského (1934–1937), který jí také nabídl první angažmá v baletu Švandova divadla na Smíchově, kde tančila v letech 1937–1944 s výjimkou krátkého působení v Tylově divadle v Nuslích (1938). K zásadnímu obratu v její umělecké dráze došlo v roce 1945: po osvobození následovala Macharovského do nově vzniklého souboru Divadla F. X. Šaldy Liberec. Proměna revuální tanečnice (1937–1944 tančila pouze v operetách a revuích) v balerínu byla prudká, avšak zdařilá. Už v roce 1946 ztvárnila s úspěchem jednu z nejnáročnějších rolí klasického baletního repertoáru – Odettu v Čajkovského Labutím jezeru.

Po ročním působení v Liberci odešla na 2 sezony (1946–1948) do Slovenského národného divadla Bratislava (tančila zde např. Balerínu v Stravinského Petruškovi, 1948) a na sezonu 1948/1949 do Státního divadla Brno k I. Váňovi Psotovi. Pak opět odešla za Macharovským do Košic (1949–1953) a spoluvytvářela významnou éru košického baletu. Jejím jevištním partnerem se zde stal M. Kůra. V Košicích ztělesnila např. Adamovu Giselle (1950), Chačaturjanovu Gajané (1951), Prokofjevovu Julii (Romeo a Julie, 1952) a znovu Balerínu z Petrušky (1950), za jejíž interpretaci získala čestné uznání v Divadelní žatvě (1950). Společně s Kůrou se vrátila do Slovenského národného divadla Bratislava (1953/1954). Od 1. 9. 1954 do 31. 7. 1963 byla sólistkou Baletu Národního divadla, poté odešla na odpočinek.

Byla manželkou tanečníka ND Miroslava Kůry.