Narozen v Praze, zemřel v Turnově. Jako datum narození bývá někdy uváděno 17. 1. Básník českého i německého jazyka, překladatel české literatury, zvláště poezie do němčiny, dramatik a libretista, literární historik; zeměpisec a vlastivědný pracovník, autor četných pedagogických statí propagujících česko-německé jazykové vyrovnání a vzájemnou spolupráci v oblasti výchovy a vzdělávání.

Vychován byl německy v národnostně smířlivém prostředí. Od 1814 navštěvoval v Praze hlavní školu, pak piaristické gymnázium, v letech 1823–1826 na univerzitě studoval pedagogiku. Po složení učitelských zkoušek pro gramatické (1828) a humanitní (1829) třídy gymnaziální byl šest let vychovatelem v rodině tehdejšího purkrabího, hraběte K. Chotka. Od r. 1833 byl suplujícím a o rok později skutečným profesorem německého jazyka, stylistiky a zeměpisu na nově zřízené stavovské reálce v Praze. R. 1848 se stal členem Lípy slovanské a Nár. výboru, r. 1849 se na výzvu hraběte L. Thuna zúčastnil debat o budoucí podobě školství v Čechách; r. 1850 byl jmenován dozorcem obecných a reálných škol v českých zemích, po rozpuštění školského úřadu 1853 ustanoven s titulem školního rady ředitelem čes. vyšších reálných škol.

Společně s P. J. Šafaříkem se zasloužil o vytvoření komise pro českou školskou terminologii, zasadil se o vydávání pedagogického časopisu Škola a život s přílohou Štěpnice. R. 1860 vypracoval s F. Tesařem návrh na zřízení české vyšší dívčí školy, r. 1861 byl zvolen poslancem do českého sněmu, prosadil český jazyk jako vyučovací na všech městských školách s majoritním zastoupením žáků české národnosti. Za požadavek výuky v mateřském jazyku a zároveň povinnou výuku druhého zemského jazyka byl r. 1864 proti své vůli penzionován; nadále pracoval v českém školství. Účastnil se veřejného dění: r. 1863 se stal prvním starostou Umělecké besedy, r. 1864 spoluzakládal Čes. akademii obchodní, r. 1866 založil spolek pro chudé studenty aj.

Pohřben je na Olšanských hřbitovech v Praze (III, 8, 10).