Architekt a scénograf. Narozen v Kutné Hoře, zemřel v říjnu 1944, patrně při transportu do koncentračního tábora Osvětim (Polsko). Vystudoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze (1929). Pro divadlo začal pracovat již během studií: v roce 1926 jej přizval K. H. Hilar ke spolupráci na inscenaci Blažena a Beneš (Mnoho povyku pro nic), avšak jeho hlavním působištěm byla avantgardní divadla, především Osvobozené divadlo. Zde se sblížil s režisérem J. Frejkou a na sezonu 1927/1928 s ním odešel do divadla Dada a v roce 1929 do Moderního studia.

V letech 1929–1932 byl šéfem výpravy Osvobozeného divadla, ale spolupracoval s ním i poté až do roku 1937. Krátce byl též v roce 1936 šéfem výpravy ve Slovenském národném divadle Bratislava. Intenzívně se podílel také na tvorbě výprav pro Národní divadlo, Divadlo na Vinohradech, divadlo v Olomouci aj. Za okupace mu podle nacistických rasových zákonů žádné divadlo nesmělo dávat práci; pod patronací Židovské náboženské obce působil jako architekt při instalačních pracích vznikajícího Ústředního židovského muzea a – kryt jmény J. Porta, F. Salzra aj. – vypravil ještě několik inscenací.

Dobrovolně odešel v roce 1943 za rodinou do terezínského ghetta – tady, zaměstnán Radou židovských starších, se zapojil do divadelní činnosti, veřejně i tajně rozvíjené českými vězni. Sám se v roce 1944 přihlásil do transportu do Osvětimi a cestou tam byl patrně zastřelen.