Narozen v Paříži, zemřel v Alžíru. Patří k nejrespektovanějším osobnostem francouzské hudby z generace předcházející Clauda Debussyho. Již jako malý chlapec budil tento Pařížan pozornost všestrannými zájmy o řadu vědních oborů – od přírodních věd až po jazykovědu. Díky svému neobyčejnému nadání pro hru na klavír byl již ve svých 12 letech přijat na pařížskou konzervatoř, následně zvítězil v soutěži ve hře na varhany a začal působit jako varhaník v kostelech Saint Marry (1853–1857) a Saint Madeleine (1858–1877).

V kompozici se věnoval všem žánrům. Ačkoliv obdivoval a prosazoval hudbu Roberta Schumanna a Richarda Wagnera, kteří patřili v době jeho mládí k moderním skladatelům, ovlivnila ho zejména hudba Wolfganga Amadea Mozarta a Johanna Sebastiana Bacha. Saint-Saëns byl vynikajícím interpretem a obdivovatelem Mozartových klavírních skladeb, s Bachem jej sbližovala obdobná skladatelská obratnost. V roce 1871 stál u zrodu Národní hudební společnosti (Société Nationale de Musique) v Paříži, jejímž posláním bylo podporovat uvádění nové hudby francouzských skladatelů. V roce 1881 se stal členem Akademie krásných umění (Académie des Beaux-Arts), získal také čestný doktorát na univerzitách v Cambridge (1893) a Oxfordu (1907).

Proslulost Saint-Saënsovy umělecké osobnosti sahala za jeho života daleko za hranice Francie. Jeho skladby se těšily velké oblibě po celé Evropě i v USA, kde ještě v roce 1915 uskutečnil ve věku 80 let triumfální turné. I když je velká část jeho rozsáhlého díla dnes víceméně zapomenuta, těší se oblibě některé jeho symfonie, komorní skladby a především opera Samson a Dalila.