Francouzský skladatel, narodil se v Paříži, zemřel tamtéž. Byl soukromým žákem A. Rejchy, na pařížské konzervatoři pak J.-F. Le Sueura a F. Halévyho. Získal Římskou cenu, za pobytu v Itálii poznal opery Belliniho, Donizettiho aj. Důležitý byl i Gounodův krátký studijní pobyt v Lipsku (1843), kde se setkal s Mendelssohnem-Bartholdym, který ho uvedl do díla J. S. Bacha. S výjimkou pětiletého pobytu v Londýně (1870–1875) žil a tvořil v Paříži.

Debutoval velkou operou Sapho (1851), složil komickou operu Lékařem proti své vůli (1858). Trvalý ohlas měla opera Faust a Markéta (1859), komponovaná na motivy 1. části Goethova díla. Ve Francii měla velkou odezvu lidová opera Mireille (1864), v zahraničí pak Romeo a Julie (1867). Jeho lyrický, k sentimentu tíhnoucí styl pomohl francouzské opeře vymanit se ze závislosti na italské opeře. Do českého kontextu uvedl jeho opery B. Smetana za své kapelnické činnosti v Prozatímním divadle.