Rakouský skladatel. Zprvu se skladbě věnoval jako samouk, v letech 1904-1910 se stal žákem A. Schönberga. Až do jeho odchodu do Berlína (1924) byl jeho nejužším spolupracovníkem.Pod jeho vedením napsal klavírní sonátu op. 1, písně a 1910 smyčcový kvartet op. 3. Během války byla jeho hudební činnost přerušena, nastoupil tříletou vojenskou službou, během níž jako astmatik sloužil ve Vídni jako písař. Nenáviděné vojenské prostředí ho inspirovalo psát operu o tragédii vojenského sluhy na text Büchnerova dramatu Vojcek (dok. 1922). Několik divadel ji odmítlo uvést pro nezvyklost hudby i zpěvních partů; po berlínské premiéře 1925 ji vynikajícím způsobem nastudovalo pražské Národní divadlo. Berg udržoval čilé kontakty s pražským hudebním životem. Měl zde osobní přátele, mezi skladateli např. A. Hábu i oddané interprety v dirigentech A. Zemlinském a O. Ostrčilovi. Berg zaujímá v hudbě první třetiny 20. století ojedinělé místo. Řadí se ke klasikům hudební moderny, zároveň však patří k jejím nejhranějším autorům.