Narozen v Pardubicích, zemřel v Praze. Dramatik, režisér, herec, mim, překladatel a specialista na pohybové techniky asijského divadla a pantomimy. Vystudoval činoherní režii na JAMU v Brně (1969–1974) u Miloše Hynšta a Bořivoje Srby (a později u Pravoše Nebeského). Od roku 1976 vedl v Pardubicích a později v Praze soubor Yorickova pantomima (např. úspěšná pantomimická klauniáda Sanatorium č.1, 1976). Současně spolupracoval jako režisér a dramatik s brněnským Divadlem na provázku (Hry a hříčky, 1982) a – tehdy prostějovským – HaDivadlem (Úklady doktora Sakripantiho, 1984). Spolupracoval s řadou dalších profesionálních českých a moravských scén, stál u zrodu brněnského Malého divadla kjógenu, které se zabývá interpretací tradičních japonských frašek.

Ve svých inscenacích i hrách využíval černý humor a ostrou zkratku, temnotu, jízlivost a grotesknost, často navazoval na tradici pouťových morytátů. V oblibě měl volná pásma krátkých, výrazně pointovaných frašek odkazujících na různé formy komediálního divadla všech světadílů. Důležité pro něj bylo asijské divadlo a jeho etika. Vytvořil adaptace klasických textů japonského a čínského divadla: Démonův pramen, Vějíř s broskvovými květy. Své dramatické texty vydal knižně v souborech Hry ze smetiště (1988, 1992), Divadelní hříčky (1999), Démonův pramen (2011) a Tristram a Izauda & jiné hry (2007).

Jeho hry a různé autorské úpravy středověkých – vesměs asijských – textů vycházely nejen knižně, ale i jednotlivě a časopisecky (DILIA, Svět a divadlo, Taneční zóna). Přispíval i do Divadelních novin. V 90. letech a po roce 2000 působil také jako externí pedagog na DAMU v Praze či na JAMU v Brně. V roce 2014 mu festival …příští vlna/next wave… udělil za jeho celoživotní dílo festivalovou poctu Živoucí poklad.

Zdroj: Divadelní noviny online.