Dirigent, dlouholetý umělecký šéf opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Jeho jméno je spojeno s významnou érou zdejšího operního souboru v letech 1963–1990.
Základy dirigování získal v Teplicích jako soukromý žák dirigenta M. Lebedy a rozvíjel je později na AMU v Praze u R. Brocka, A. Klímy a V. Smetáčka. Roku 1961 nastoupil jako dirigent činoherního orchestru v Horáckém divadle v Jihlavě, odkud po dvou letech odešel do Českých Budějovic a od sezóny 1965/66 – jako třicetiletý – se zde stal šéfem opery.
Jeho první inscenací se v Jihočeském divadle staly Veselé ženy windsorské O. Nicolaie. Jeho dlouhé šéfovské období přineslo opeře JD širokou prezentaci na předních domácích festivalech, ať už na Pražském jaru (1972, 1981, 1983, 1987), Smetanově Litomyšli (1982) nebo na Janáčkově festivalu v Brně (1978). Za jeho éry začala opera JD pravidelně účinkovat také před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově a v Maškarním sále zdejšího zámku. Zasloužil se také o vybudování speciálního scénického prostoru v přírodním areálu Žižkova rodiště v Trocnově, kde od roku 1981 pod jeho taktovkou zhlédly tisíce diváků oblíbené opery, počínaje Libuší, Prodanou nevěstou, Daliborem, až k Rusalce či Psohlavcům a Kouzelné flétně.
Jeho dirigentské spektrum bylo nesmírně široké. Kromě divácky populární operní klasiky české i světové provenience vždy dbal o pravidelné uvádění soudobých operních novinek, často v českých premiérách. Za všechny připomeňme Suttermeisterova Černého pavouka (1967), Annu Kareninu (1972) a balet Kráska a zvíře E. Hlobila (1986), Albena P. Chadžieva (1981) nebo Vojnarku E. F. Nováka (1983).
Jeho zásluhou poprvé zazněly v Českých Budějovicích Porgy a Bess G. Gershwina, Bludný Holanďan R. Wagnera, Oberon P. Vranického nebo málo známé komorní komické opery hudebního klasicismu (Paisiellovi Astrologové, Fioravantiho Venkovské zpěvačky, Haydnova Lest a láska). Položil též základy plodné a pro rozvoj operního souboru nezbytné tradice uvádění operního odkazu W. A. Mozarta. Jeho poslední premiérou v Jihočeském divadle se staly na podzim 1989 u příležitosti 75. výročí založení divadla monumentální Řecké pašije B. Martinů.
Éra Karla Noska v Jihočeském divadle patří v kontextu českých operních scén k nejdelším a k nejstabilnějším. Po ukončení angažmá v Jihočeském divadle působil jako první dirigent opery v německém Budyšíně, kde mimo jiné poprvé v německy mluvících zemích představil Smetanovy Branibory v Čechách. Jako dirigent hostoval též v řadě evropských zemí.

Zdroj: http://www.divadelni-noviny.cz/zemrel-karel-nosek