Barytonista řecko-německého původu, vlastním jménem Rudolph Jean Constantinidis. Vyrůstal v Paříži a Zürichu, kde začal s pěveckou výukou na konzervatoři u Cornelia G. Cairatiho a dále se školil na Accademia di canto v Miláně. V letech 1959-60 zpíval v Městském divadle v Cáchách, 1960-63 v Bernu, 1963-67 v operním domě ve Štýrském Hradci a 1967-69 v Kolíně nad Rýnem. 1969 až 1982 byl členem opery ve Frankfurtu nad Mohanem, od roku 1982 rozvíjel ve svobodném povolání mezinárodní kariéru. Pohostinsky vystupoval v berlínské Státní i Německé opeře, v Semperově opeře v Drážďanech, v Německé opeře na Rýnu v Duisburgu-Düsseldorfu, v mnichovské Bavorské státní opeře, v Madridu, Barceloně, Římě, Amsterodamu, Bruselu, Lyonu, Nice, Marseille, Monte Carlu, ve vídeňské Volksoper, v Rýnské opeře ve Štrasburku, v pařížské Velké opeře i v Theatre des Champs Elysées, v Královské opeře v Kodani, v Teatro di San Carlo v Neapoli, v operním domě v Zürichu a ve Velkém divadle v Ženevě, v Národním divadle v Praze, v londýnské Covent Garden, na festivalech v Edinburghu i Salcburku. Jeho repertoár byl velice široký a sahal od kavalírských rolí až k partům hrdinným převážně v operách Giuseppa Verdiho a Richarda Wagnera (například Germont v La traviatě - role, v níž debutoval na operní scéně, Ezio v Attilovi, Hrabě Luna v Trubadúrovi, Renato v Maškarním plesu, markýz Posa v Donu Carlosovi, Amonasro v Aidě, Jago v Otellovi, Don Carlos v Síle osudu, titulní role v Nabuccovi, Macbethovi, Rigolettovi a Simonu Boccanegrovi, Holanďan v Bludném Holanďanovi, Telramund v Lohengrinovi, Wolfram von Eschenbach v Tannhäuserovi, Wotan ve Valkýře, Alberich v Prstenu Nibelungově, Kurwenal v Tristanovi a Isoldě, Amfortas v Parsifalovi). Zpíval však i v operách Mozartových (Don Giovanni, Guglielmo v Cosi fan tutte, Hrabě ve Figarově svatbě), Beethovenových (Don Pizarro ve Fideliovi), Belliniho (Riccardo v Puritánech), Donizettiho (Alfonso ve Favoritce, Enrico v Lucii di Lammermoor), Debussyho (Golaud v Pelléovi a Mélisandě), Prokofjeva (Ruprecht v Ohnivém andělovi v Edinburghu); ze Strausse ztvárnil Mandryku v Arabelle, Jochanaana v Salome, Oresta v Elektře, Faninala v Růžovém kavalírovi, Baraka v Ženě bez stínu; velké přesvědčivosti dosahoval ve čtveřici zloduchů v Offenbachových Hoffmannových povídkách (Salcburk 1980, 1981). S oblibou spolupracoval s rozhlasovými společnostmi na nahrávkách či přenosech oper, např. s rozhlasem v Paříži (Berliozovo Faustovo prokletí, Irská legenda Wernera Egka, Oedipus Georga Enescu aj.), Vídni (světová premiéra opery Salambo Josefa Matthiase Hauera v roce 1983), Frankfurtu, Barceloně nebo Bruselu, stejně jako s německými, belgickými či španělskými televizními společnostmi. Za svou kariéru spolupracoval s nemenšími dirigenty než James Levine, Sir Colin Davis, Georges Pretre, Giuseppe Patané, Pierre Dervaux, Nello Santi, Wolfgang Sawallisch, či s režisérskými osobnostmi jako Götz Friedrich a Jean-Pierre Ponnelle, na jevištích stál po boku Luciana Pavarottiho, Rainy Kabaivanské, Katii Ricciarelli, Placida Dominga či Margaret Priceové.
Během let účinkoval Rudolf Constantin opakovaně v Praze a jeho vystoupení zaznamenávala velmi pozitivní reakce ze strany publika i odborné veřejnosti. Vedle barona Scarpii v Pucciniho Tosce, s nímž sklízel úspěchy napříč Evropou, a dalších rolí se tu v roce 1994 podílel na novodobé premiéře znovuobjevené opery Hanse Krásy Verlobung im Traum (Zásnuby ve snu) ve Státní opeře Praha.