Narozen v Tučapech (okr. Tábor), zemřel v Torontu (Kanada). Vystudoval na Pražské konzervatoři dirigování, kompozici, též komorní hru a čtvrttónovou a šestinotónovou hudbu pod vedením A. Háby. Později byl zkušeným interpretem Hábovy hudby. Prošel Osvobozeným divadlem a poté jako hudební režisér a kapelník pražským Radiojournalem. Z rasových důvodů musel se začátkem 2. světové války místo opustit. S celou rodinou byl deportován do Terezína a poté Osvětimi. Jako jediný z rodiny koncentrační tábor přežil.
Po válce byl od 1. 8. 1946 do 31. 7. 1947 dramaturg-dirigent Velké opery 5. května. Dále působil jako dirigent v Symfonickém orchestru pražského rozhlasu, vyučoval dirigování na AMU (jeho žáky byli mj. M. Turnovský a Z. Košler) a v roce 1950 byl jmenován šéfdirigentem České filharmonie. Po obsazení Československa vojsky varšavské smlouvy v srpnu 1968 se rozhodl zůstat v emigraci a usadit se v Torontu, kde získal post šéfa místního orchestru. Toronto Symphony Orchestra pozvedl na mezinárodní úroveň a dosáhl světového uznání i jako hostující dirigent dalších orchestrů či festivalových koncertů.
Válečné útrapy se podepsaly na jeho zdraví, a tak předčasně zemřel ve věku šedesáti pěti let. Jeho ostatky byly později z Kanady převezeny do Prahy na Vyšehradský hřbitov (6, 59).