Tanečnice, pedagožka a choreografka. Po absolutoriu Taneční konzervatoře Praha nastoupila do angažmá v Kladně (1956) a další angažmá ji zavedla do Uměleckého vojenského souboru Praha (od sezony 1956/1957), do Československého státního souboru písní a tanců (od sezony 1958/1959) a od roku 1959 byla členkou Pantomimy Na zábradlí 1959–1993, kde byla přední sólistkou souboru. Vytvořila široký rejstřík rolí celého repertoáru, např. Tanečnice v Kdyby 1000 klarinetů (1958), Královna noci, Slečna s kufrem, Růženka a Mim v inscenaci Pantomima Na zábradlí (1959), řada rolí v Etudách (1960) a v Knoflíku (1968), Matka představená, Teta v Caprichos (1971), Cukrář, Dáma, Beduin, Bajadéra a Hraběnka ve Funambules 77 (1977), Hexa v Nosse (1981), Ženská z ulice, Matka Samsová, Vedoucí úřadu v Poutníkovi (1991).

Po Fialkově smrti v lednu 1991 se pokusila spolu s Ivanem Lukešem jako vedoucí udržet soubor. Podílela se dramaturgicky na nastudování inscenace Trosečník v roce 1992. V roce 1993 Fialkova Pantomima Na zábradlí zanikla. Od 90. let spolupracovala s mnoha činoherními soubory na pohybové přípravě jejich inscenací. Nejvíce s režisérem Pavlem Pecháčkem v Městském divadle Most. Ale také v pražském Národním divadle, například v inscenaci Zbyňka Srby Pašije aneb Theatrum passionale (1998), kde dostala pro své umění snad největší prostor, v Maryše Jana Antonína Pitínského (1999) či Marii Stuartovně Ľubomíra Vajdičky (2000). V letech 1991–1994 byla pedagožkou pohybové a herecké výchovy na Katedře nonverbálního divadla HAMU. V letech 2000–2016 se věnovala pohybové průpravě studentů Vyšší odborné školy herecké.

Zdroj: Divadelní noviny, online 17. 11. 2020