Rakouský scénograf. Po studiích na Akademii múzických umění a Akademii výtvarných umění ve Vídni se věnoval avantgardnímu divadlu, ale začal spolupracovat postupně i s velkými divadly v Rakousku, Německu a Švýcarsku. Věnuje se architektonické tvorbě, vyučoval na Universität für Musik und darstellende Kunst Wien, kde vedl Ústav herectví a režie Maxe Reinhardta.

Od roku 1981 spolupracuje s rakouským režisérem Hansem Hollmannem. Z jejich týmové práce vzešla řada inscenací – např. Sluneční prach Raimonda Roussela, Clara S: Hudební tragédie Elfriede Jelinekové v Bonnu, Komedie svádění Arthura Schnitzlera v berlínském Schillerově divadle, Shakespearův Hamlet v Burgtheatru, Hranice stínu Tankreda Dorsta v Akademickém divadle ve Vídni ad. Na svém kontě mají i inscenace operní, mimo jiné Wagnerova Tannhäusera (Deutsche Oper am Rhein, Düsseldorf) a Parsifala (Curych), Arabellu Richarda Strausse (Semperova opera v Drážďanech), Beethovenova Fidelia (Wiesbaden), operetu Johanna Strausse Netopýr (Hamburská státní opera) a ve světové premiéře uvedli operu Ofélie Rudolfa Kelterborna na Festivalu ve Schwetzingenu a v Německé opeře v Berlíně.

S režisérem Hollmannem rozšířili v roce 2007 své působení i mimo německy mluvící oblast – začali spolupracovat s bratislavským Divadlem Aréna, kde připravili v roce 2007 hru Marguerite Durasové India Song. Hoffer vytvořil scénografii ke hře Viliama Klimáčka Komunizmus (2008) v režii režiséra Martina Čičváka a ke hře Hadar Garlon Mikve (2009) v režii Michala Dočekala. S režisérem Martinem Čičvákem se podílel na inscenacích v pražském Divadle na Vinohradech (Max Frisch: Andorra, Camus: Caligula, Ibsen: Peer Gynt, Eurípides: Ifigenie v Aulidě), v Divadle pod Palmovkou (Čechov: Višňový sad) a v Činoherním klubu (Dostojevskij: Bratři Karamazovi, Peter Shaffer: Equus). Pro pražské Národní divadlo pracoval Hans Hoffer rovněž spolu s Martinem Čičvákem, a to v roce 2009 (Shakespeare: Kupec benátský) a v roce 2015 (Verdi: Macbeth).

Aktualizace: 2022