Génius dramatické literatury neměl sice o kapitalismu a nejistotě finančních trhů ani zdání, leč s prozíravostí pouze géniům vlastní napsal před čtyřmi stoletími příběh, který i dnes, a chce se říci právě dnes, lze číst aktuálně. Bohatý kupec Antonio věří svým investicím, ale jeho lodě obtížené nákladem se nevracejí, a proto podepíše krajně rizikový úpis i člověku, kterým pohrdá. Žid Shylock trvá na plnění kruté smlouvy, vždyť v jeho světě je slovo zákon. Měli by snad splatit své závazky i ti, kteří byli obdařeni výsadním postavením ve společnosti? Smlouvy jsou přece jenom pouhá slova, a s dobrým právníkem se dá nad nimi vyzrát. (V obecnější rovině: Střetá se svět obchodníka Antonia, starozákonní svět Shylockův a Porciin pohádkově bezstarostný Belmont - paralelní nepropustné světy, oddané pouze vlastním hodnotám. Střetnou-li se, pak „až na krev“.) Tato velká Shakespearova hra se vrací do Národního divadla po padesáti letech.

Fotograf inscenace: Diana Zehetner
Délka představení: 2 hodiny 55 minut

Napsali o nás:
„Martin Čičvák má režijní ruku obdivuhodně lehkou: přímořské klima Benátek nám přiblíží vyhazováním krmě pro skřehotající racky z forbíny. Umí vést herce nápaditým způsobem: Jan Hájek a Lucie Žáčková v úlohách Bessania a Porcie jsou současní až běda nám: pragmatičtí, vypočítaví, city jen jako romantická příchuť zámožného života. Bessanio bezskrupulózně využívá Antoniových citů, Porcii záhy docvakne milencova bisexualita, a přesto se rozhodne ji tolerovat. Posledním hřebíčkem do rakve jejich mnohomluvné zamilovanosti je scéna, kdy se Bessanio pokusí sexuálně obměkčit Porcii, kterou nerozpoznal v mužském přestrojení za právníka. Proti téhle křesťanské smečce mladých i starých vládců Benátek nemá samotný Žid tu nejmenší šanci. Potupen a oloupen o vše odchází zpátky do hloubi scény. Scénograf Hans Hoff er vymyslel koridor připomínající úzkokolejku v dolech, zatopenou podzemní vodou, kterou Shylock čvachtá vstříc židovské budoucnosti. Režisér Čičvák zopakoval Antoniův opuštěný pláč z úvodu inscenace. Je to snad jakkoli souměřitelné? V dnešní době - zdá se - můžeme porovnávat opravdu kdeco.“
Richard Erml, Reflex, 10. 12. 2009

„Inscenace nabízí několik zajímavých hereckých výkonů - především v postavách Antonia a Shylocka, proti sobě stojících soků, z nichž každý v sobě nese až zběsilou nesnášenlivost vůči druhé straně. Oba herci zvolili jemnou psychologickou drobnokresbu postav bez náznaku karikatury, a přes rozdílnost svých charakterů mají mnohé společné. Oba dokážou sami sebe politovat, ale také ukázat svou aroganci, umíněnost a velikášství. I když hlas lidu je na Antoniově straně, pocit vyděděnce má nakonec stejný jako Shylock, jemuž naopak vzdor proti všem dodává jistou vnitřní sílu.“
Jana Soprová, Český rozhlas 3 – Vltava, 12. 11. 209

2009