Překladatel, publicista, pedagog. Napsal dlouhou řadu esejů, studií a článků o anglické literatuře a množství předmluv či doslovů k přeloženým knihám; publikoval mj. v Literárních novinách, Světové literatuře, Lidových novinách, Divadle, Prostoru, Salonu Práva aj. K jeho knižním publikacím patří např. Současný britský román (1992) a Modernisté (1995), byl editorem a spoluautorem knihy esejů Od Poea k postmodernismu (1993), publikoval knihu rozhovorů Když ticho mluví (2007) a knihu esejů o britské a americké literatuře Rozbité zrcadlo (2009) aj. Kromě přednáškové činnosti na FF UK přednáší také na dalších českých a zahraničních univerzitách.

Původně začal překládat anglickou a americkou prózu 20. století (mimo jiné např.: Lardener: Hnízdečko lásky, Steinbeck: Pláň Tortilla a Na Plechárně, Lawrence: Ženy milující a Stíny jara aj.). Postupně se jeho zájem přesouval na překlady divadelních a básnických textů, zejména na dílo Shakespearovo – první byl v roce 1983 Sen noci svatojánské. Přeložil všech 38 Shakespearových her i veškerou jeho básnickou tvorbu. Hilského překlady her (i mimo Shakespearových, např. Patrickovy Kennedyho děti, Shafferův Amadeus, Barnesovy Červené nosy), se objevují v repertoárech většiny našich divadel.

Za překlad Shakespearových Sonetů (1997) obdržel Jungmannovu cenu, za překlady a interpretaci Shakespearova díla mu byla Nadací Charty 77 udělena Cena Toma Stopparda za rok 2002, za tentýž rok získal také Výroční cenu Nadace Českého literárního fondu za rozhlasový pořad o Shakespearových Sonetech. V roce 2001 mu za zásluhy o šíření anglické literatury v České republice a za jeho shakespearovské překlady královna Alžběta II. udělila Řád Britského impéria. K dalším oceněním patří prezidentská Medaile za zásluhy o stát v oblasti kultury a školství (2011), Státní cena Ministerstva kultury za překladatelské dílo (2011), uvedení do Síně slávy překladatelské Ceny Josefa Jungmanna (2012) a Cena české akademie divadelníků (Cena Thálie 2022).