Slovenský filmový režisér, scénárista a kameraman, narozen v Kojšove, zemřel v Praze. Jeho filmy se vyznačují velmi osobitou poetikou, bizarností i podivuhodnou hravostí. Debutoval dlouhometrážním hraným filmem Kristove roky (1967). Filmy Zbehovia a pútnici (1968), Vtáčikovia, siroty a blázni (1969) a tragikomedie Dovidenia v pekle, priatelia (1970, dokončen 1990) byly v 70. letech normalizační cenzurou zakázány a Jakubisko se mohl věnovat pouze dokumentární tvorbě. Až v roce 1979 natočil hraný film Postav dom, zasaď strom a v roce 1980 třídílný slovenský televizní film Nevera po slovensky. Vrcholem jeho tvorby v 80. letech byla historická sága Tisícročná včela (1983), která získala množství filmových ocenění podobně jako filmová pohádka Perinbaba (1985). Ve filmech Sedím na konári a je mi dobre (1989) a Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý (1992) s tématem milostného trojúhelníku vrátil ke své tvorbě ze 60. let.

Od roku 1993 žil v Praze, kde natočil filmy Nejasná zpráva o konci světa (1997) a Post coitum (2004). Byl členem Evropské filmové akademie, v roce 2001 se stal docentem na pražské FAMU, kde byl roku 2017 jmenován profesorem v oboru Filmové, televizní a fotografické umění a nová média se zaměřením režie. V roce 2008 byl uveden do kin film Bathory, vyhlášený neúspěšnějším filmem desetiletí v České republice a nejúspěšnějším filmem všech dob na Slovensku. Získal řadu ocenění po celém světě kupř: Cena Igric – Slovensko (2009), Český lev (2009), Slnko v sieti (2010), Monaco International Film Festival (2010) nebo WorldFest-Houston International Film Festival (2011). 28. 10. 2016 mu byla udělena medaile Za zásluhy o stát v oblasti umění. V roce 2013 vydal autobiografii s názvem Živé stříbro.

Manžel slovenské herečky a filmové producentky Deana Horváthová.