Narozena v Brně. Vlastním jménem K. Oehleschlegerová, někdy uváděna též Elšlégrová. V roce 1966 absolvovala Taneční oddělení Konzervatoře Brno. V letech 1966–1970 byla členkou baletu Státního divadla Brno, kde dostala velké příležitosti – Aurora v Šípkové Růžence, Marie v Bachčisarajské fontáně, Popelka a především roli Evy ve světové premiéře Janáčkovy Glagolské mši v chorografii Pavla Šmoka. V letech 1970–1972 tančila v Basileji ve Švýcarsku pod vedením Pavla Šmoka – Clarice ve Sluhovi dvou pánů, společně s Petrem Koželuhem vytvořili hlavní pár ve světové premiéře Janáčkovy Sinfonietty (Pavel Šmok 1970). V letech 1972–1975 byla členkou baletního sboru Národního divadla, 1975–1992 na pozici sólistky.

Dívčí půvab, jemnost projevu i výraznou jevištní prezentaci uplatnila v rolích jako Princezna ve Špalíčkovi, Andílek ve Stvoření světa, Zlá sestra v Popelce, Jiskřička v Kamenném kvítku, Polka v Tarasu Bulbovi, Lucil Grahn v Grand pas de quatre, pas de deux z baletu Coppélia aj. Společně s manželem, tanečníkem ND Jaroslavem Slavickým, se zúčastnila Mezinárodních pedagogických seminářů pořádaných ITI ve Varně (1977, 1979, 1981) věnovaných odkazu M. Petipy a A. Bournonvilla. Na základě získaných informací se věnovali odkazu díla dánského choreografa Augusta Bournonvilla (semináře Praha, Brno, Bratislava, uvedení v české premiéře – Slavnost květin v Genzánu, Tarantella z baletu Napoli, pas de six z baletu Trh v Bruggách).

Věnovali se společně také inscenování klasického baletního odkazu 19. století: Don Quijotte – ND Brno (1996), Badische Staatstheater Karlsruhe (2003), Státní opera Praha (2012), Národní opera v Bukurešti (2012); Louskáček – Palác kultury Praha (1993), Taneční konzervatoř ve Stavovském divadle (1995–1998), Divadlo F. X. Šaldy Liberec (1998), Národní divadlo moravskoslezské (2001), Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem (2003); Šípková Růženka – Theatre Municipal Rio de Janeiro (1998, 2005), Taneční konzervatoř ve Stavovském divadle (2005), Jihočeské divadlo České Budějovice (2019), Otáčivé hlediště v Českém Krumlově (2019, 2021, 2025). V české premiéře uvedli Bajadéru v ND Brno (2003, obnoveno 2013, 2019), dále Raymondu v ND Brno (2008), Ples kadetů (choreografie I. V. Psota, Taneční konzervatoř, Praha 1993, 2017), Tanzakademie Mannheim (2000), Brasilia (2012). V roce 2008 uvedli na základě licence Lifarovy nadace jako první škola českou premiéru Lifarovy Suite en blanc, později také v české premiéře Lifarovy Variace, Faunovo odpoledne a Ravelův duet Dafnis a Chloe v choreografii George Skibina.

V roce 1992 absolvovala Taneční katedru Hudební fakulty AMU – obor taneční pedagogika. V letech 1986–2019 byla pedagožkou na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy, kde nastudovala celou řadu představení uváděných na domácích i zahraničních scénách, jako byly např. česká premiéra Lifarovy Suite en blanc, Lifarovy Variace, Šípková Růženka, Louskáček, Les Sylphides, Ples kadetů, Fragment z baletu Gajané, Grand pas z baletu Korzár, Grand pas z baletu Bajadéra, Grand pas z baletu Paquita. Externě pracovala v německém Norimberku (1994), Bloomingtonu v USA (1997), Rio de Janeiru (1998), v Římě (2009), v Bukurešti (2012) a Brasilii (2012).

V roce 1983 získala titul Zasloužilá členka Národního divadla. Manželka tanečníka ND Jaroslava Slavického, matka Lukáše Slavického.