Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Vystudoval zde gymnázium, filozofii a teologii (1833), po vysvěcení na kněze (1834) kaplanoval čtyři roky v Petrovicích na Sedlčansku, pro chorobu však musel veřejného působení zanechat. Byl pak domácím knězem u šlechtických rodin. Od roku 1848 žil v klášteře u sv. Jakuba v Praze, letní měsíce obvykle trávil na venkovských šlechtických sídlech jako zámecký kaplan.

Navzdory slabé tělesné konstituci se vyznačoval neobyčejnou houževnatostí. Pomáhal při zřizování obecních a školních knihoven, organizování čtenářských besed apod., zabýval se sběrem folklórního a jazykového materiálu. Anonymně se podílel na různých sbírkách a dílech (Jungmannův slovník, Erbenovy sbírky národních písní aj.). Ovládal čtrnáct jazyků a rozsáhlým překladatelským dílem usiloval o to, aby českou kulturu obohatil o uznávané hodnoty cizích literatur z různých dob a aby do české poezie uvedl bohatství cizích básnických forem. Měl hlavní podíl na sbírce Dramatická díla Williama Shakespeara (od r. 1856), prvním souborném českém vydání tohoto dramatika.

Výsledkem jeho bibliografických prací je Knihopisný slovník, zahrnující spisy z let 1774–1863. Zabýval se dějinami Lužických Srbů. Patřil mezi autory, kteří v 19. století systematicky pěstovali literaturu pro děti a mládež. Byl členem Svatoboru, čestným členem Umělecké besedy, Pražské učitelské besedy i dalších (také mimopražských) kulturních, pedagogických a sociálních spolků.

Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově (5, 33).