Francouzský romantický básník, prozaik, dramatik a divadelní kritik, vlastním jménem Gérard Labrunie. Narodil se v Paříži, zemřel tamtéž. Velká část jeho díla vznikla v období, kdy se pohyboval na hranici šílenství, kdy u něj došlo k tomu, co nazval „přelitím snu do života skutečného“. Syn vojenského lékaře Napoleonovy armády. Matka zemřela v pětadvaceti letech ve Slezsku, kam doprovázela svého muže na vojenském tažení. Nerval byl vychováván svými příbuznými ve Valois, odkud později čerpal zážitky a dojmy pro své literární dílo. Zpočátku psal vlastenecké verše spojené s napoleonským mýtem (Napoleon a Francie bojovníků, 1826).

Literární věhlas získal překladem Fausta, o němž se vyjádřil obdivně i sám Goethe. Stál v popředí mladých básníků, byl oblíbencem V. Huga. V revolučním roce 1830 patřil ke stoupencům republikánských idejí. Prožil osudový, v tvorbě patrný, vztah k herečce Jenny Colon. Finačně ji podpořil zděděnou sumou na založení revue Le Monde dramatique, která ho zruinovala. Od r. 1836 byl profesionálním literátem a žurnalistou, což znamenalo stálé pracovní vypětí a finanční nejistotu. Psal divadelní recenze, fejetony, překládal.

Z jeho dramatické tvorby je nejvýznamnější romantické drama v próze L. Burckart aneb spiknutí studentů (1839). V roce 1841 se u Nervala projevily první příznaky šílenství: extatické stavy, vidiny a sny. V roce 1849 začíná období, kdy vycházejí autorova nejvýznamnější díla a kdy se také zhoršuje jeho duševní krize. Bezvýchodnou situaci řešil sebevraždou. Jeho dílo charakterizují dvě stálá témata: vědomí času, jehož důsledkem je drama, úzkost, rozpolcenost a vysoké pojetí kultury paralelního světa tvořeného znaky, jejichž smysl je vyhrazen zasvěcencům.

Zdroj: Slovník spisovatelů píšících francouzsky. Praha, Libri 2002.