Narozen v Kojátkách (u Vyškova), zemřel v Praze. V roce 1912 maturoval v Bučovicích, absolvoval abiturientský kurz v Brně a pak byl učitelem. V roce 1923 ho z jeho brněnského působiště povolal K. H. Hilar na místo lektora Činohry Národního divadla a určil tak první z obou ohnisek, kolem kterých se soustředila Götzova celoživotní práce. Od 23. 6. 1928 byl pak dramaturgem a v této funkci, kterou zastával nepřetržitě do roku 1944, se stal po Hilarově smrti (březen 1935) vedoucí osobností činohry. Před nástupem O. Fischera do funkce šéfa činohry v listopadu 1935 a od jeho smrti v březnu 1938 do nástupu J. Bora do téže funkce v lednu 1939 byl titulárním šéfem Činohry ND ředitel Stanislav Lom, ve skutečnosti však činohru vedl Götz.

Také za Fischerova šéfování byl pro činohru důležitý, protože vedle Fischera, orientovaného převážně literárně a teoreticky, byl všestranně zkušeným divadelním praktikem. Od 1. 4. 1943 zastupoval šéfa činohry. V letech 1944–1945 zastával funkci ředitele Divadla na Vinohradech. V roce 1947 se vrátil do ND, kde byl zprvu (do roku 1948) šéfem činohry a v letech 1948–1950 náměstkem uměleckého ředitele ND. Od 1. 3. 1965 do 31. 8. 1969 byl hlavním dramaturgem Činohry ND.

Druhým ohniskem jeho práce byla činnost vysokoškolského pedagoga. Přednášel nejdřív externě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1948–1950). V roce 1950 byl jmenován profesorem praktické dramaturgie na Divadelní fakultě AMU, kde byl 1952/1953–1953/1954 vedoucím katedry divadelní vědy a dramaturgie a 1949/1950 a 1952/1953 děkanem. Od 1. 9. 1960 do 31. 8. 1969 přednášel jako profesor na katedře teorie a dějin divadla Filozofické fakulty UK. Další dva roky (1969–1971) zde působil jako profesor a konzultant.

Publikační činnost zahájil velmi záhy (ještě za svého brněnského působení) divadelními referáty pro časopis Socialistická budoucnost. Literární problematice se věnoval jako teoretik významné brněnské Literární skupiny svými příspěvky v časopisu Host (1921–1928). Také jeho knižní publikace se zabývaly literaturou, později i divadlem. Je autorem několika divadelních her a dramatizací, románů, monografií věnovaných našim divadelním a literárním umělcům i několika svazků vysokoškolských skript. Redigoval nebo spoluredigoval několik časopisů a sborníků. Povýšil (jako první u nás) specializovanou práci dramaturgickou na úroveň důsledně tvůrčí činnosti, výrazně spoluurčující ideovou i uměleckou kvalitu divadelního umění. V roce 1939 dostal cenu České akademie věd a umění za hru Soupeři.

Otec herečky ND Evy Klenové, manžel spisovatelky Joži Götzové. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově, odd. 13, hrob 10.