Narodil se v Praze, zemřel tamtéž. Studoval obor divadelní výtvarnictví (scénografii) na AMU v Praze, který absolvoval u prof. Františka Tröstera. Už během studií na AMU spolupracoval se Státním divadlem v Ostravě (nyní Národní divadlo moravskoslezské) na výtvarném řešení několika scén. Mezi jeho první práce patří Rachlíkův Žižka (Hodina předjitřní, 1949) s režisérem Antonínem Kuršem, nebo Jánošík (1950) v režii Luboše Pistoria.

V roce 1950 po ukončení studií na pražské AMU odešel se skupinou Disk do ostravského divadla do stálého angažmá. V roce 1960 se po odchodu scénografa Jana Obšila stal šéfem výpravy Státního divadla v Ostravě. V ostravském divadle spolupracoval především s režiséry R. Kovalem, M. Nekvasilem a V. Hamšíkem a vytvořil zde přes dvě stě scén v činohře, opeře, operetě i baletu. Podílel se autorsky na dokumentární publikaci o ostravské inscenaci Richarda III., kterou vydal Divadelní ústav v Praze.

Spolupracoval s Československou televizí Ostrava (např. inscenace Falkenštejn, 1968). Zúčastnil se celé řady výstav doma i v zahraničí, členské výstavy SČVU v Ostravě, výměnné výstavy SČVU v Katovicích, několika přehlídek československých jevištních výtvarníků (Brno, Praha, Ostrava a Olomouc 1960–1961, Lipsko 1962), dvou shakespearovských výstav v roce 1964 aj. Koncem roku 1968 realizoval scénickou výpravu k Mozartově Figarově svatbě; s touto inscenací opera ostravského divadla v roce 1969 hostovala v Itálii a v roce 1977 v její obnovené premiéře ve Španělsku. V Ostravě působil jako scénograf celých čtyřicet let (do r. 1990) a získal řadu vyznamenání a ocenění.

Mezi jeho nejvýznamnější práce patří scénografie z období spolupráce s režisérem Radimem Kovalem: Optimistická tragédie (1960), Richard III. (1962), Médea (1965), Višňový sad (1969), Smutek sluší Elektře (1976), též scénografie ve spolupráci s jinými režiséry: Námluvy Pelopovy (1961), výpravy k operám Zkrocení zlé ženy (1959), Rusalka (1965), Příhody lišky Bystroušky (1967), Rienzi (1982), Ifigenie na Tauridě (1987), Zlato Rýna (1989) a další.