Německý hudební skladatel, narodil se 23.2. 1685 v Halle, zemřel 14.4. 1759 v Londýně. Základy v hudbě získal u F. W. Zachowa, dómského varhaníka v Halle. V roce 1703 odešel do Hamburku, kde v tamním divadle úspěšně debutoval německými operami (Almira, Nero, Florindo und Daphne). Putuje do Itálie, kde se stává žákem italských barokních mistrů (Scarlattiho, Corelliho). Během čtyřletého pobytu zde složí více než 50 děl, pro Florencii svou první italskou operu Rodrigo (1707). V Římě vznikají Händlova oratoria a větší počet duchovních kantát. O přízeň londýnského divadla se uchází operou Rinaldo (1711). Po jednoznačném úspěchu díla v Londýně se tam Händl rozhodne zůstat natrvalo. Brzy je v zemi vnímán jako skladatel, který tam zakládá novou hudební tradici. Získává anglické státní občanství. Přichází tam jako vyhraněný reprezentant opery neapolsko-benátského stylu, což se nesetkává vždy porozuměním. V letech 1720-1728 složí pro královskou akademii dvanáct oper, z nichž se některé řadí k vrcholům jeho tvorby (Ottone, Giulio Cesare, Tamerlano, Rodelinda aj.). Po zániku Královské akademie se Händel nevzdává a zakládá v roce 1729 "druhou" Královskou akademii a po jejích krachu uvádí svá operní díla v divadle Haymarket a nakonec v divadle Covent Garden, kde zazní poslední Händlova opera (Deidamia 1740). V posledních letech svého života komponuje hlavně orchestrální, komorní a vokální díla. Své nejlepší tvůrčí síly věnuje zejména oratoriu. Počtem děl, zastoupením žánrů a forem i kompozičním uměním je Händel vrcholnou skladatelskou osobností baroka. Patřil k nejplodnějším skladatelům, jakého kdy dějiny znaly. Renesance svého díla díla se dočkal až v 19. století, kdy byla jeho hudební tvorba znovu prováděna.