Německý hudební skladatel, narodil se v Halle, zemřel v Londýně. Základy v hudbě získal u F. W. Zachowa, dómského varhaníka v Halle. V roce 1703 odešel do Hamburku, kde v tamním divadle úspěšně debutoval německými operami (Almira, Nero, Florindo und Daphne). Dále putoval do Itálie, kde se stal žákem italských barokních mistrů (Scarlattiho, Corelliho). Během čtyřletého pobytu zde složil více než 50 děl, pro Florencii svou první italskou operu Rodrigo (1707).

V Římě vznikla Händlova oratoria a větší počet duchovních kantát. O přízeň londýnského divadla se ucházel operou Rinaldo (1711). Po jednoznačném úspěchu díla v Londýně se tam Händel rozhodl zůstat natrvalo. Brzy byl v zemi vnímán jako skladatel, který tam zakládá novou hudební tradici. Získal anglické státní občanství. V letech 1720–1728 složil pro královskou akademii 12 oper, z nichž se některé řadí k vrcholům jeho tvorby (Ottone, Giulio Cesare, Tamerlano, Rodelinda). Po zániku Královské akademie Händel založil v roce 1729 "druhou" Královskou akademii a po jejím krachu uváděl svá operní díla v divadle Haymarket a nakonec v divadle Covent Garden, kde zazněla poslední jeho opera Deidamia (1740).

V posledních letech svého života komponoval hlavně orchestrální, komorní a vokální díla. Své nejlepší tvůrčí síly věnoval zejména oratoriu. Počtem děl, zastoupením žánrů a forem i kompozičním uměním je vrcholnou skladatelskou osobností baroka. Patřil k nejplodnějším skladatelům, jakého kdy dějiny znaly. Renesance svého díla díla se dočkal až v 19. století, kdy byla jeho hudební tvorba znovu prováděna.