Narozen v Dolínku, zemřel v Praze. Dětství strávil na Mělnicku. V Praze navštěvoval nejprve německou školu, pak (1847) akademické gymnázium. Od roku 1855 chodil na filozofické fakultě na přednášky z historie, filozofie, estetiky, ale studia nedokončil. Podílel se na přípravách almanachu Máj (1858) a jeho druhý, třetí a čtvrtý ročník (1859, 1860, 1862) redigoval sám. Od založení Národních listů (1861) byl jejich redaktorem, měl na starosti rubriku divadelní a literární fejeton. Jako organizátor a redaktor byl mnohostranně činný v Akademickém čtenářském spolku a hlavně v Umělecké besedě.

Několikrát pobyl ve Vídni, podnikl cestu do Krakova a Tater, pak na Balkán a přes Vídeň, Záhřeb, Terst do Itálie; své cestovní zážitky a poznatky zpracovával ve fejetonech. Nejúspěšnějším básníkem své doby se stal sbírkou milostných básní Večerní písně, oslavující ideální představu lásky a poslání básníka, a lyrickými verši (V přírodě). Jako literární kritik (stať Gogola hledám) a prozaik uplatňoval realistické literární tendence, zvláště ve vesnických povídkách (Muzikantská Liduška, Pod dutým stromem, Na statku a v chaloupce, Na vejminku, Pod pustým kopcem) a v črtách z lidového prostředí Prahy (Poldík rumař).

Sociální a morální rysy venkova zachytil i v drobných epických básních (Pohádky z naší vesnice), zatímco v lyrickoepických básnických povídkách (Goar, Černý prapor, Dědicové Bílé hory) pronikají romantickými náměty dobové ideály politického a národnostního boje. Psal též dramata (Carevič Alexej, Záviš z Falkenštejna, Král Vukašín, Král Rudolf, Sergius Catilina, Amnon a Tamar).

Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově (9, 26).