Rakouský skladatel, narodil se 2.7. 1714 v Erasbachu, zemřel 15. 11. 1787 ve Vídnil. Od útlého dětsví vyrůstal v Jezeří u Chomutova. V hudbě byl podporován hrabětem Lobkovicem. Odešel do Prahy, kde se r. 1731 zapsal na filozofické fakultě. V roce 1735 patrně odešel jako chráněnec hraběte do Vídně a v roce 1736 dále do Milána., kde studoval u Sammartiniho. V roce 1741 tam byla provedena jeho první opera seria Artaserse. Úspěch díla vedl k řadě kompozic podobného stylu pro Benátky a Milán. V roce 1745 vyhověl Gluck pozvání z Londýna, kde se setkal s Händlem a v březnu 1746 zde společně uspořádali koncert. V letech 1746-52 působil jako kapelník předních italských putovních operních společností, s nimiž vystupoval po různých evropských městech. V lednu 1750 v Praze řídil premiéru svého Ezia. Znovu se zde objevil na sklonku roku 1751, aby zde připravil premiéru své výpravné opery Issipile. Od roku 1752 žil trvale ve vídni. V roce 1774 byl Gluck jmenován dvornímn skladatelem. Bylo to v době, kdy už byl evropsky proslaveným autorem. Vídeň opouští jen příležitostně, kdy odjíždí k delším pobytům do Paříže k provedení svých oper. V seznamu Gluckových skladeb se uvádějí symfonie, triové sonáty, flétnový koncert, ódy a písně. Složil čtyři taneční dramata (nejznámnější Doj Juan, 1761), hlavně však více než 100 oper.