Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze (1943) byl nasazen na práci v pražské Avii. Od r. 1945 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy angličtinu, hudební vědu a estetiku. V letech 1950–1953 byl redaktorem nakladatelství Vyšehrad, 1953–1954 programovým referentem Hudební a artistické ústředny, 1954–1967 hudebním redaktorem nakladatelství Artia. V letech 1967–1985 pracoval jako odborný a pak vědecko-technický pracovník v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV v Praze.

Věnoval se překladům z angličtiny, lexikografii, původní tvorbě odborné i beletristické. Náležel k předním znalcům W. Shakespeara a jeho doby. Významný je Hodkův podíl na třísvazkové publikaci Alžbětinské divadlo. Napsal monografii William Shakespeare – kronika hereckého života (1971), jakož i monografii o nejlepším představiteli Shakespearových her Lawrenci Olivierovi. Přispíval do Lidové demokracie (1947–1952 hudebními recenzemi), Gramorevue, Filmu a divadla a Shakespeare Survey (Cambridge, od 1950).

Detektivní román Případ slušných lidí vycházel v roce 1989 v Lidové demokracii. Podle B. Němcové napsal libreto k opeře K. Risingra Čertův švagr (1953). Čs. rozhlas vysílal jeho hry Konec milosrdného samaritána (1979), Tvůrce hry (1981) a Němá smrt (1982). Mezi jeho další divadelní hry patří Marie Skotská, Robin Hood a paní kněžna, Svědek. Též autor eseje Vraždy na dobrou noc (1989) a spoluautor Velkého anglicko-českého slovníku (s K. Heisem, 1984–1985).