Frederick Ashton
Datum narození
17.09.1904
Datum úmrtí
18.10.1988
Životopis
Anglický tanečník a choreograf. Narozen v Guayaquil (Ekvádor), zemřel v Suffolku (Velká Británie). Byl jedním z nejvýznamnějších a nejvlivnějších britských choreografů. Spolu s Marií Rambert a později Ninette de Valois pomohl v Anglii založit a rozvinout první dvě stálé repertoárové taneční scény. Taneční kariéru si vydobyl přes odpor rodiny, nicméně s tancem začal pozdě, až ve svých dvaceti letech a navíc neměl ideální fyzické předpoklady. Jeho učitelem byl Léonide Massine, později Marie Rambert, která ho přivedla k choreografii a už v jeho jednadvaceti letech mu pomohla k první zakázce. Rozverné baletní dílko nazvané A Tragedy of Fashion bylo uvedeno v rámci programu Riverside Nights (1926) a zde se Frederick Ashton poprvé setkal s kostýmní výtvarnicí a scénografkou Sophie Fedorovitch. Stala se jeho nejlepší přítelkyní a celoživotní uměleckou poradkyní.
Jako tanečník strávil Ashton rok v Paříži v souboru Idy Rubinstein, kde sledoval při práci choreografku Bronislavu Nižinskou a mnohému se od ní naučil. Po návratu do Anglie se v roce 1930 stal spoluzakladatelem a ředitelem Ballet Club, později Ballet Rambert. Z významných tanečních děl, která pro ně (a pro společnost Camargo Society) vytvořil, na repertoáru vydržely Capriol Suite a Façade. V té době se seznámil se třemi balerínami: Tamarou Karsavinou, Lydiou Lopokovovou a Alicií Markovovou (a později též s Margot Fonteyn) a vymyslel pro ně řadu rolí. V r. 1931 vytvořil Ashton první choreografii Regatta pro soubor Ninette de Valois a pro Vic-Wells Ballet následovalo několik dalších kusů, než začal Frederick v roce 1935 pro soubor pracovat jako tanečník a choreograf nastálo. Tehdy se také jeho dílo dostalo poprvé do zámoří – v Connecticutu, New Yorku a Chicagu uváděli operu Virgila Thomsona Four Saints in Three Acts, pro niž Ashton vytvořil taneční čísla. Přijal zakázky na vytvoření děl i pro další společnosti (Le Diable s'amuse pro Ballet Russe de Monte Carlo, Le reve de Léonor pro Les Ballets de Paris, Vision of Marguerite pro London Festival Ballet, Picnic at Tintagel a Illuminations pro New York City Ballet, La Valse pro milánskou La Scalu a poprvé na západě inscenoval Prokofjevova Romea a Julii se společností the Royal Danish Ballet).
Plnil tedy i zakázky pro jiné soubory, ale v zásadě zůstal věrný Ninette de Valois, z jejíž společnosti se postupně stal Královský balet. Teprve r. 1949 byl Ashton po letech práce na této pozici oficiálně uznán jako jeden z uměleckých šéfů souboru. Posléze byl jmenován pomocným ředitelem a r. 1963 nakonec postoupil na funkci ředitele místo Ninette de Valois. Na pozici setrval sedm let, poté v roce 1970 odešel do důchodu. Jako ředitel se zasloužil o to, že se po dlouhé době na jeviště vrátila díla Bronislavy Nižinské Les noces a Les biches. Repertoár dále obohatil o dva výtvory Antonyho Tudora a oživil dvě díla George Balanchina.
Za přínos baletu získal Frederick Ashton Řád britského impéria (komandér, 1950), rytířský titul (1962), Řád společníků cti (1970) a Řád Za zásluhy (1977). Francouzi ho ocenili Řádem čestné legie (1962), Dánové Řádem Dannebrog (komandér, 1963). Ocenění získal také například od Royal Academy of Dancing, švédské Carina Ari Foundation, od Londýnské univerzity, Oxfordské univerzity nebo univerzity v Durhamu. Během své kariéry vytvořil Ashton osm desítek baletů a celou řadu kratších kusů, byl autorem tanečních čísel v opeře a ve filmu, v revuálních pořadech a hudebních komediích. U komerčních zakázek se naučil zaujmout diváky rychle a snadno, což považoval za dobrou zkušenost. Režíroval též opery. Největší Ashtonovou láskou ale zůstal balet.
Textové a hudební úpravy
Inscenátor
Marná opatrnost (La Fille mal gardée) premiéra SEZONA 2017/2018 - Choreografie
Gala představení Baletu Národního divadla premiéra SEZONA 2019/2020 - Choreografie