Narozen v Dobříni u Roudnice, zemřel v Praze. Gymnázium vystudoval v Roudnici (maturita 1910), tam žil i během studií na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, která ukončil v roce 1916. Poté se již zcela věnoval žurnalistice. Jako redaktor kulturní rubriky postupně pracoval v letech 1919–1920 v Právu lidu, 1920–1929 v Rudém právu a 1929–1940 v Českém slovu. Citlivě reagoval na soudobé proudy, ožehavé otázky dne a sociálně politické problémy.

Po počáteční symbolistické, vitalistické a civilizační poezii (Básně, 1915; Strom v květu, 1920) se stal předním představitelem proletářské poezie (Pracující den, 1920; Srdce a vřava světa, 1922). Odklon od tematiky sociálního boje provázel i přechod volného verše v pravidelný melodický verš (Itálie, 1925). Jeho lyrika zduchovněla, inspirovala se prožitkem času (Struny va větru, 1927). Ve 30. letech psal subjektivní lyriku, čerpající ze vzpomínek na dětství a ze sounáležitosti s rodným krajem. Sílil v ní též prožitek rozporu snů a skutečnosti (Tvůj hlas, 1930; Tonoucí stíny, 1933; Dvě minuty ticha, 1934; Máchovské variace, 1936).

Hrozba fašismu a ohrožení vlasti po roce 1938 daly zaznít básnické oslavě rodné země, její tragické historii i víře v budoucnost (Domov, 1938; Jan Houslista, 1939). Sociálně tendenční prózy (Socialistická naděje, 1922; Hladový rok, 1926; Dech na skle, 1938) umělecky nedosahují úrovně poezie. Významné jsou jeho překlady ruských básníků (S. Jesenin, B. Pasternak a zejména Puškinův Evžen Oněgin, 1937).

Pohřben je na Vyšehradě, hrob č. 56/24 (Slavín).