Polský skladatel a klavírista. Narodil se v Polsku v Železowe Woli, zemřel v Paříži. Jeho otec pocházel z francouzské selské rodiny usazené v Lotrinsku na statku polského velmože. Chopin prožil dětství a mládí v harmonickém rodinném prostředí. Jeho prvním učitelem hudby byl Čech Vojtěch Živný, jemuž věnoval jednu ze svých prvních klavírních skladeb. Hlavní studia v klavíru a kompozici absolvoval na varšavské konzervatoři, kde se na Bachovi učil polyfonii a na Haydnovi a Mozartovi klasickým formám, na Hummelovi klavírní techniku a Fieldovi snivou elegickou náladovost melodie. V době svých studií na konzervatoři také poznával polské lidové písně a tance z různých regionů.

Poprvé koncertoval ve Varšavě, když mu bylo 8 let. V roce 1831 se trvale usadil v Paříži, kterou opouštěl jen při koncertních cestách nebo zdravotních pobytech v lázních (mj. v Karlových Varech a Mariánských lázních). Stýkal se a přátelil s N. Paganinim, F. Lisztem, H. Berliozem, z českých hudebníků s houslistou J. Slavíkem. Důležité bylo Chopinovo setkání s Klárou a Robertem Schumannovými v Lipsku (1835 a 1836). Z literátů mu byli zvláště blízcí H. de Balzac, H. Heine a mnohaletá intimní přítelkyně G. Sandová.

Celé Chopinovo dílo je určeno klavíru. Chopinova hudba rostla z polských národních zdrojů i děl současníků. Největší vliv na něho měli z cizích autorů Weber a Schubert. Chopin však záhy dospěl k osobitému hudebnímu stylu, který spočívá ve virtuózním ovládání všech technických fines klavírní hry. Ovlivnil romantickou a postromantickou klavírní skladbu Lisztovu, Smetanovu, Skrjabinovu a Debussyho. Podstatným způsobem ovlivnil Smetanovy kompoziční začátky.