Narozen v Praze, zemřel v Dobříši. Vystudoval lékařství a psychologii na Univerzitě Karlově (MUDr. 1951) a v letech 1951–1973 byl psychiatrem ve Fakultní nemocnici Praha 2. Již od mládí se věnoval hudbě, nejprve studoval soukromě klavír u V. Holzknechta, pak skladbu u K. Janečka (1944–1949) a P. Bořkovce (1949–1952).

Od roku 1945 působil aktivně v českém hudebním životě nejen jako skladatel, ale i jako kritik a organizátor (1946–1948 např. jednatel hudebního sdružení Přítomnost, od roku 1972 místopředseda Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, předseda dramaturgicko-programové komise skladatelské sekce, od roku 1976 činný v programové komisi a v předsednictvu výboru Pražského jara, člen redakční rady Hudebních rozhledů, od roku 1976 předseda redakční rady Gramorevue atd.). V roce 1974 byl jmenován docentem AMU.

Od 1. 11. 1976 až do své předčasné smrti působil jako hlavní dramaturg Opery Národního divadla. Ve své rozsáhlé publicistické činnosti se zabýval kritikou i obecnějšími otázkami z oblasti teorie hudby, techniky skladby a estetiky. V jeho mnohostranné skladatelské tvorbě jsou zastoupeny skladby komorní, instrumentální koncerty, orchestrální díla, kantáty i opery.