Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Působil jako knihovník Národního muzea v Praze. Do literatury a literární historie zasáhl jen nesměle několika novelami a historickými studiemi o městě Benátkách a G. Casanovovi. V letech 1915–1925 byl dramaturgem činohry Národního divadla. Jako navrhovatel her (dále pravomoc dramaturga v ND tehdy nesahala) zastihl závěr Kvapilovy éry, prošel dobou krize po Kvapilově odchodu v roce 1918, kdy však byly uvedeny i první hry Čapků a R. Rollanda, a působil zde i po nástupu K. H. Hilara (1921), jenž převzal rozhodující iniciativu i v dramaturgii. Jako výraznější osobnost se neprosadil, jeho nástupcem se v Hilarově období stal F. Götz. Největší zásluhy si Khol získal jako ředitel divadelní agentury Centrum, která v první republice přejímala dřívější postavení německých agentur a zasloužila se o prosazování českých dramatiků (zejména K. Čapka a F. Langra) na zahraničních scénách. Přeložil Scribeovo a Legouvého drama Adrienna Lecouvreurová (ND 1917).