Český houslista, hudební pedagog a skladatel, vedle J. Kubelíka nejvýznamnější představitel Ševčíkovy houslové školy. Narodil se v Ústí nad Orlicí, zemřel v Praze. Od 13 let studoval na pražské konzervatoři (1896–1901). Od r. 1901 podnikal četné koncertní zájezdy do zahraničí – vystupoval v Evropě, Asii, Americe, Africe i Austrálii. Vynikl zvláště jako interpret děl J. S. Bacha a houslových koncertů W. A. Mozarta, P. I. Čajkovského a A. Dvořáka. Od roku 1921 byl pedagogem, v letech 1939–1940 rektorem pražské konzervatoře; zároveň v letech 1929–1943 profesorem na mistrovské škole konzervatoře. K jeho žákům patřili M. Hlouňová, A. Plocek, J. Suk ml. a další. Stal se též autorem houslových skladeb a pedagogických prací. V roce 1930 hrál houslové sólo v prvním českém zvukovém filmu (Když struny lkají) natočeném v Československu. Pohřben je na Vyšehradském hřbitově v Praze (Slavín).