Narozen v Jaroměři, zemřel v Praze. Po maturitě na Vyšší průmyslové škole stavitelství studoval v letech 1930–1935 architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze (ing. architekt). Od 1. 5. 1935 do 30. 4. 1941 byl šéfem výpravy v Divadle E. F. Buriana. Po násilném uzavření divadla v roce 1941 působil od 1. 5. 1941 do 31. 3. 1943 jako výtvarník v Divadle na Vinohradech, a když mu nacisté zakázali v divadle pracovat, byl pak zaměstnán mimo tuto oblast. Podílel se však v té době na ediční činnosti a byl členem ilegálních organizací divadelníků.

Po osvobození v roce 1945 se vrátil do Divadla E. F. Buriana, ale vzápětí od 1. 6. 1945 nastoupil jako ředitel a výtvarník v Družstvu Divadel práce, které tvořilo Divadlo E. F. Buriana, všechny scény Státního divadla Brno – divadla Na Hradbách, Na Veveří a Reduta. Zde byl angažován do 30. 4. 1947. V sezoně 1946/1947 pracoval současně i v Komické zpěvohře v Karlíně, rovněž součásti Divadla E. F. Buriana. Kromě toho byl v letech 1945–1950 členem a později předsedou Divadelní dramaturgické rady. V letech 1946–1949 spolupracoval externě s ND na několika činoherních i operních inscenacích, jejichž výpravy komponoval realistickými postupy.

Od 1. 10. 1947 do 30. 9. 1952 zastával různé stranické a státní funkce (vedoucí kulturního odboru na sekretariátu ÚV KSČ, náměstek ministra informací a osvěty). V období 1953–1957 pracoval opět mimo divadlo. Od 1. 9. 1957 do 30. 9. 1963 byl zaměstnán v Národním divadle jako vedoucí Scénografické laboratoře, kterou v roce 1957 založil a jež se stala součástí dílen ND. Když se Scénografická laboratoř v roce 1963 osamostatnila, byla přejmenována na Scénografický ústav a Kouřil zde působil až do roku 1974 jako ředitel.

Pedagogické činnosti se věnoval na herecké škole E. F. Buriana, v sezoně 1946/1947 na Divadelní fakultě AMU, v letech 1962–1980 na katedře dějin a teorie divadla na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (v roce 1971 jmenován profesorem), po roce 1963 také na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě.