Kreslíř, karikaturista, ilustrátor, malíř, scénický výtvarník a publicista. Narodil se v Králově Dvoře u Berouna, zemřel v Praze. Jeho otec byl ředitelem společnosti Králodvorských železáren. Dětství a mládí prožil v rodinném prostředí, do něhož přinášeli hosté, malíři J. Panuška, J. Minařík, B. Dvořák, umělecké ovzduší. Na doporučení Jana Preislera studoval na výtvarné Akademii, nejdříve u prof. Roubalíka, roku 1906 absolvoval společně s E. Fillou u Vlaho Bukovace. Po dokončení pražských studií odjel spolu s Eduardem Bassem do Mnichova, kde dva roky maloval v ateliéru Otto Seitze a Angela Janka. Po výtvarné stránce na něho větší vliv než jeho učitelé měli kreslíři ze Simplicissima, kteří už tou dobou byli pod vedením T. T. Heineho na vrcholu tvorby uměleckých karikatur. Heine ho strhl svým uměleckým příkladem i politickými názory a udal tón jeho budoucí tvorbě. Kratochvíl se stal politicky uvědomělým karikaturistou.

K výrazným rysům jeho uměleckého vývoje patřilo propojení a setkávání výtvarníků s literáty. Do kavárny Union chodili nejen spisovatelé a básníci, ale i výtvarníci. Na jaře 1911 založil spolu se svými generačními druhy Skupinu výtvarných umělců. Prvním předsedou Skupiny se stal J. Gočár, místopředsedou Z. Kratochvíl. Na podzim 1911 začali vydávat svůj vlastní časopis Umělecký měsíčník a v roce 1912 otevřeli svou první výstavu jako součást Umělecké výstavy v Obecním domě v Praze.

Věnoval se také užitému umění a knižní grafice. Spolupracoval s dílnami M. Teinitzerové. Podle jeho návrhu utkala jindřichohradecká dílna nejen tapiserii Sv. Jiří, ale oblékala i jím navržené loutky. Výtvarná spolupráce s Národním divadlem byla velmi oceňována soudobou kritikou. Jím navržené knižní obálky nesou pečeť jeho ryzí kresebnosti. Navrhoval vazby, věnoval se drobné knižní grafice, značkám, exlibris, ilustroval knihy apod. V roce 1928 umírá V. H. Brunner a Kratochvíl se stává jeho nástupcem na Umělecko-průmyslové škole. V roce 1954 byl jmenován zasloužilým umělcem. Vzpomínky Světlem a stínem života vznikaly v letech 1957–1958 podle drobných poznámek autora, podle deníků jeho ženy a podle korespondence s přáteli.