Český skladatel a sbormistr. Narodil se v Kelči u Vsetína, zemřel v Praze. V letech 1902–1905 studoval na pražské konzervatoři (skladbu u K. Knittla a B. Steckera), 1906–1909 pedagogicky působil v Jekaterinoslavi (Rusko). V letech 1911–1920 působil jako sbormistr pražského Hlaholu, 1922–1930 Filharmonického sboru při České filharmonii. Od roku 1917 byl profesorem skladby na pražské konzervatoři, od r. 1936 na mistrovské škole, v letech 1943–1945 byl ředitelem pražské konzervatoře.

Ve své tvorbě usiloval o hudební vyjádření humoru a hravosti, výrazně se inspiroval moravským folklorem. Vynikl zvláště jako autor vokálních děl: písňové cykly Severní noci (1909–1910), Písně rozchodu (1916), Tři bajky (1912–1917), Jaro pacholátko (1919), Písně halasné (1950), Naše paní Božena Němcová (1953); sborové cykly Vzhůru srdce (1918), Naše zem (1920–1921) a tvorby pro děti: opera Ogaři (1918), sbory Jiříkovy písničky (1922–1923), Daniny písničky (1928).

Je autorem oper Hipolyta (1910–1916), Bílý pán (1927–1929), orchestrálních děl Ouvertura Modrý pták (1911), 2 symfoniet (1941, 1962), kantát Tyrolské elegie (1930), 3 smyčcových kvartetů (1907, 1939, 1949) a klavírních skladeb, scénické, filmové (Naši furianti, 1937; Cech panen kutnohorských, 1938) a jiné hudby.

Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově (5, 101).