Narozena v Úvalech u Prahy, zemřela v Praze. 1896 dokončila měšťanskou školu v Kladně, 1896-1897 byla v německé klášterní škole pro dívky v Horažďovicích, 1897-1898 u vzdálených příbuzných v Budapešti jako pomocnice v domácnosti. Poté byla v Praze písařkou a přitom se vzdělávala ve večerní obchodní škole a v kurzech Dělnické akademie; v této době se seznámila s literáty okolo S.K.Neumanna. 1904-1906 pobývala ve Vídni a 1906-1907 v Paříži, kde studovala externě na Sorbonně a kde poznala prostředí anarchistických komun. Po návratu pracovala v dělnickém hnutí. Od 1907 redaktorka soc.dem. tisku (Právo lidu, Dělnické listy), 1908-1921 členka soc.dem.strany. 1921 vstoupila do KSČ, vedla v Rudém právu rubriku pro děti. 1929-1938 redaktorka týdeníku Čin. 1929 vyloučena z KSČ, kam 1945 opět vstoupila. Po 1948 se stala přední reprezentantkou komunistické kulturní fronty. Počátky její tvorby byly poznamenány naturalistickým ztvárněním citové poroby a vzpoury ženy (Panenství,1907), později se zaměřila na problematiku ideového zrání mladé ženy (Nejkrásnější svět,1923) a revolučního hnutí (Náměstí republiky,1914). V románu Přehrada (1932) se pokusila ztvárnit téma revoluce novou metodou, poučenou tvárným experimentováním světové prózy. Její prozaická tvorba vyvrcholila románovou kronikou dělnického rodu na Kladensku Siréna (1935) a na ni navazující novelou Havířská balada (1938). Psala též povídky pro mládež (Robinsonka,1940), causerie (Pohled do dílny,1929), reportáže (Africké vteřiny,1923; Zpívající Čína,1954). Je též autorkou řady překladů, zejména z francouzské literatury.