Narozena v Úvalech u Prahy, zemřela v Praze. Umělecky vystupovala též pod pseudonymem Karel Zeman. R. 1896 dokončila měšťanskou školu v Kladně, v letech 1896–1897 byla v německé klášterní škole pro dívky v Horažďovicích, v letech 1897–1898 u vzdálených příbuzných v Budapešti jako pomocnice v domácnosti. Poté byla v Praze písařkou a přitom se vzdělávala ve večerní obchodní škole a v kurzech Dělnické akademie; v této době se seznámila s literáty okolo S. K. Neumanna.

V letech 1904–1906 pobývala ve Vídni a 1906–1907 v Paříži, kde studovala externě na Sorbonně a kde poznala prostředí anarchistických komun. Po návratu pracovala v dělnickém hnutí. Od r. 1907 pracovala jako redaktorka soc. dem. tisku (Právo lidu, Dělnické listy), v letech 1908–1921 byla členkou soc. dem. strany, r. 1921 vstoupila do KSČ a vedla v Rudém právu rubriku pro děti. V letech 1929–1938 byla redaktorkou týdeníku Čin. R. 1929 byla vyloučena z KSČ, kam 1945 opět vstoupila. Po r. 1948 se stala přední reprezentantkou komunistické kulturní fronty.

Počátky její tvorby byly poznamenány naturalistickým ztvárněním citové poroby a vzpoury ženy (Panenství, 1907), později se zaměřila na problematiku ideového zrání mladé ženy (Nejkrásnější svět, 1923) a revolučního hnutí (Náměstí republiky, 1914). V románu Přehrada (1932) se pokusila ztvárnit téma revoluce novou metodou, poučenou tvárným experimentováním světové prózy. Její prozaická tvorba vyvrcholila románovou kronikou dělnického rodu na Kladensku Siréna (1935) a na ni navazující novelou Havířská balada (1938). Psala též povídky pro mládež (Robinsonka,1940), causerie (Pohled do dílny, 1929), reportáže (Africké vteřiny, 1923; Zpívající Čína, 1954). Je též autorkou řady překladů, zejména z francouzské literatury.