Tenorista. Narozen v Praze, zemřel v Praze. Po maturitě na klasickém gymnáziu v roce 1918 se zapsal na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a současně nastoupil na místo bankovního úředníka. V letech 1916-1918 studoval soukromě zpěv u Žofie Bogucké a A.Olivové-Adamcové. V roce 1928 se zdokonaloval u E.Piccoliho v Miláně. V lednu 1923 ho pozval jako zpěváka-amatéra dirigent R.Piskáček na scénu Vinohradské zpěvohry, aby zde zpíval Alfreda Germonta (Verdi:Violetta), téhož roku krátce hostoval v Divadle Uranie. V roce 1924 zkoušel své schopnosti i ve vídeňské Volksoper (Don José,Bizet:Carmen). Po tamním úspěchu se rozhodl přerušit studia medicíny a věnovat se zpěvu. Po hostování v rolích Jeníka (Smetana:Prodaná nevěsta) a Hoffmanna (Offenbach:Hoffmannovy povídky) byl v letech 1924-1926 angažován v Olomouci. Ve smetanovském cyklu dirigenta K.Nedbala ve Vídni (Metropol,1924) dosáhl druhého zahraničního úspěchu ve smetanovských úlohách: Jeník, Warneman (Braniboři v Čechách), Michálek (Čertova stěna). V dubnu a květnu 1926 hostoval v ND jako Jeník, Dalibor a Ctirad (Fibich:Šárka) a byl angažován v letech 1926-1930, poté 1935-1939 a 1945-1960 (v letech 1959-1960 ve funkci hlasového poradce operního sboru. Na začátku roku 1930 přerušil ze zdravotních důvodů svou činnost v ND a odešel do Německa, kde prošel dalším pěveckým školením. V letech 1932-1934 byl členem Neues Deutsches Theater v Praze. Od počátku 30.let hostoval v zahraničí: v Kolíně nad Rýnem, ve Varšavě a byl stálým hostem oper v Bělehradě a v Záhřebu (v titulní roli Wagnerova Parsifala,1934). V klíčových úlohách svého repertoáru (Smetanův Dalibor, Verdiho Otello, Wagnerův Tannhäuser, Canio z Leoncavallových Komediantů, Princ z Dvořákovy Rusalky) hostoval též na mnoha domácích scénách, např. v Ostravě (1925,1931,1934,1947), v Plzni (1925,1935), v Olomouci (1929, 1940, 1941), v Bratislavě (1930), v Českých Budějovicích (1936) a ve Státním divadle Brno (1939). Manžel zpěvačky ND Anny Kejřové.