Studoval malbu na Maďarské akademii výtvarných umění na fakultě malby a mistrovskou třídu na fakultě nástěnné malby. Od konce 80. let 20. století pravidelně vystavuje.Jako multimediální umělec má od mládí zájem o různé druhy umění. Protože pochází z rodiny, jejíž předek byl zakladatel maďarské národní opery Ferenc Erkel, studoval od devíti let klasickou hudbu. Souběžně se svými studii výtvarného umění se stal sólovým zpěvákem a skladatelem skupiny, později natočil rocková alba (New World, 1989; Someone from the Lost City, 1996; Urban Stigma, 2005). Na svých koncertech vytvářel scénické produkce, ve kterých divadlo, choreografie, výtvarné umění a multimédia hrály paralelní roli s hudbou. Svoji divadelní dráhu zahájil jako grafický designer, později se stal scénickým a kostýmním výtvarníkem. Od roku 1990 pracoval ve všech maďarských činoherních divadlech (Macbeth, Hamlet, Jak se vám líbi ad.), také v muzikálových ( Les Miserables, Producenti, West Side Story, Peter Pan, Chicago, Kabaret, Jekyll a Hyde ad.), operních (Faust, Turandot, Aida Rigoletto ad.) a baletních produkcích (Sněhurka, Coppélie, Louskáček) po celé Evropě, rovněž pro televizi a film. Byl prvním scénografem v Maďarsku, který použil interaktivní live video techniky na scéně. Jeho mezinárodní kariéra začala v roce 1995, když ho slavný britský producent Cameron Mackintosh angažoval, aby navrhl nové scénografie pro muzikály Miss Saigon, Fantom opery, Oliver! a Martin Guerre. Na londýnském West Endu debutoval v roce 2002 v Divadle prince z Walesu s inscenací muzikálu Rent.Je stálým scénografem maďarských původních inscenací muzikálů Andrewa Lloyda Webbera. Byl prvním scénografem na světě, který byl určen k vytvoření nových scénografií pro Fantoma opery (2003) a The Beaitoful Game (2005) v jejich budapešťských produkcích. Jako výtvarník scény a kostýmů pro inscenaci Ples upírů podle filmu Romana Polanského, v Budapešti a ve Vídni (2006, 2009) vytvořil nový, pitoreskní design pro tento kultovní muzikál. Jeho scénické vize jsou oceněny různými divadelními cenami. V roce 2007 byl vyznamenán maďarskou státní cenou Mari Jászai a v roce 2013 Čestnou uměleckou cenou za přínos v divadelním umění. S Enikö Eszenyi spolupracoval ve Stavovském divadle na inscenacích Shakespearových komedií Mnoho povyku pro nic (1999) a Komedie omylů (2000). Více informací naleznete na: www.kentaur.hu