Skladatel a dirigent, narodil se v Oranienbaumu u Petrohradu, zemřel v New Yorku. Syn basisty petrohradské opery. Od roku 1903 byl soukromým žákem N. A. Rimského-Korsakova, jemuž později věnoval svou Symfonii Es dur (1907). Pro jeho vývoj mělo základní význam setkání s S. Ďagilevem, impresáriem proslulého Ballets russes. Když Ďagilev vyslechl Stravinského orchestrální díla Let včel (1908) a Ohňostroj (1908), objednal u něho pro svůj soubor balet podle ruské pohádky Pták ohnivák (1910). Skladbou začala tzv. slovanská perioda Stravinského hudební tvorby, již představují dva balety Petruška (1911) a Svěcení jara (1913), lyrická operní pohádka Slavík (1914) ad. Následující novoklasická orientace znamenala odklon od folklorismu a zaujetí výlučnou artistní problematikou.

Na další Ďagilevovu objednávku vytvořil balet Pulcinella (1919) a z melodií Čajkovského na objednávku I. Rubinsteinové balet Polibek víly (1928). Přání zhudebnit antickou tragédii vedlo ke vzniku opery-oratoria Oidipus Rex na Cocteaův text. Balet Apollón Musagates (1928) byl holdem Francii 17. století. V roce 1939 Stravinskij odešel do USA a v roce 1945 získal tamní občanství. Na prahu sedmdesátky se odklonil od novoklasického období, provedl další stylový obrat a začal používat některé principy seriální techniky: Septet (1953), kantáty Canticum sacrum ad honorem Sancti Marci pro benátský festival 1956, Abraham a Izák (1963), Agon (1957) ad. V roce 1968 uzavřel svoji epochální skladatelskou činnost. Podle přání byl pochován v Benátkách.