Slovenský skladatel, pedagog a teoretik. Narodil se v Pezinoku, zemřel v Bratislavě. Syn varhaníka. V klavíru a ve skladbě byl žákem F. Kafendy (od r. 1920), u něhož na Hudební a dramatické akademii absolvoval Smyčcovým kvartetem (1931). V letech 1931–1933 studoval skladbu v mistrovské třídě V. Nováka, pod jehož vedením složil orchestrální písně Noc a samota (1933), Burlesku pro housle a orchestr (1933) a Klavírní kvartet (1933), svá první charakteristická díla.

Roku 1933 začal vyučovat na Hudební a dramatické akademii v Bratislavě hudební teorii, v roce 1941 byl jmenován profesorem skladby. Dále učil ještě na několika vysokých školách, složil mužský sbor Noc na horách, hudbu ke Stodolově dramatu Král Svatopluk a Baladickou suitu. Začínající skladatel našel porozumění u A. Háby, který mu zprostředkoval vydání některých jeho skladeb ve vídeňském nakladatelství Universal Edition a tím přispěl ke skladatelově mezinárodní proslulosti.

Suchoň citlivě vnímal moderní hudební atmosféru Prahy 30. let. Více než Schönberg a jeho škola pro něho znamenali B. Bartók, K. Szymanowski a také L. Janáček. Léta 1941–1949 vyplnil prací na Krútňavě, opeře s baladickým námětem ze slovenského venkovského života. Dílo vykazuje hudební i dějové paralely s Janáčkovou Její pastorkyní, vokální polyfonie sborových scén a orchestrálních čísel nezapře stopy Novákovy školy. Krútňava předjímá vlnu folklorismu ve slovenské hudbě 50. a 60. let. Skladatel tuto linii sleduje i v četných úpravách lidových písní a tanců.

V letech 1952–1959 vzniklo Suchoňovo historické hudební drama Svätopluk. Epickou šíří, psychologicky účinnými monology, zdůrazněním vokální složky se Svätopluk blíží hudebním dramatům typu Borise Godunova M. P. Musorgského. V slovenské hudbě 20. století zaujímá Suchoň pozici stěžejní skladatelské osobnosti.