Významný ruský choreograf, narozen r. 1927, zemřel r. 2025. Absolvent Petrohradské školy ruského klasického baletu, který začínal jako sólista Mariinského divadla v Petrohradě. Později realizoval na této scéně své první choreografické práce Kamenný kvítek S. Prokofjeva a Legendu o lásce A. Mělikova. Tato představení objevila v Grigorovičovi velkého choreografa a na desítky let dopředu určila směr tvůrčího hledání celého ruského baletního umění.

Od roku 1964 byl Jurij Grigorovič více než 30 let (do r. 1995) hlavním choreografem Velkého divadla v Moskvě. V této době zdejší baletní soubor dosáhl svého největšího uměleckého úspěchu a získal si světové uznání. Pod Grigorovičovým vedením soubor Velkého divadla více než 90x uskutečnil zahraniční turné. Upevnil tak vedoucí místo ruské klasické baletní školy ve světě a vyzdvihl na světová jeviště zářící plejádu skvělých umělců.

V Moskvě Grigorović vytvořil řadu baletů, které ho proslavily po celém světě: Louskáčka P. I. Čajkovského (1966), Spartaka A. Chačaturjana (1968), Ivana Hrozného na hudbu S. Prokofjeva (1975), Angaru A. Ešpaja (1976), Romea a Julii S. Prokofjeva (1979), Zlatou dobu D. Šostakoviče (1982). Vytvořil také nové choreografické varianty starších mistrovských děl: Spící krasavici (1963, 1973) a Labutí jezero (1969) P. I. Čajkovského, Raymondu A. Glazunova (1984), Bajadérku (1991) a Dona Quijotta (1994) L. Minkuse, Giselle (1987) a Korzára (1994) A. Ch. Adama.

Své balety inscenoval v divadlech ve Stockholmu, Římě, Paříži, Kodani, Vídni, Miláně, Helsinkách, Ankaře, Praze, Sofii, Janově, Varšavě. Je autorem baletních projektů v římském Koloseu, v londýnském Albert Hall, antických divadlech v Řecku, na náměstí Svatého Marka v Benátkách, ve sportovní aréně v Lužnikách (Olympijské hry v Moskvě, 1980). V letech 1990–1994 si vytvořil vlastní baletní soubor Grigorovičův balet.