Narozen v Praze v roce 1890, zemřel tamtéž v roce 1939. Slavista, byzantolog, jazykovědec a literární historik, editor, organizátor a popularizátor české vědy. Roku 1908 maturoval na gymnáziu v Praze, poté studoval na filozofické fakultě slovanskou a klasickou filologii a srovnávací jazykozpyt i filozofii, roku 1913 složil státní zkoušky a získal doktorát; v letech 1910–1914 byl zároveň knihovníkem slovanského semináře.

V letech 1914–1918 vyučoval na malostranském gymnáziu, 1915–1918 byl členem redakční kanceláře Slovníku jazyka českého při ČAVU, 1919–1921 působil jako soukromý docent slovanské filologie na pražské filozofické fakultě (habilitace 1919). V září 1921 byl jmenován profesorem slovanské filologie na právě otevřené Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, podílel se na jejím založení a na její organizaci. V letech 1925–1927 byl rovněž předsedou slovanského odboru Ústavu pro lidovou píseň.

Od roku 1926 působil jako profesor slovanského srovnávacího jazykozpytu a staroslověnštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také řídil seminář pro slovanskou filologii; 1930/1931 zde byl děkanem. V roce 1927 se stal řádným členem Slovanského ústavu. Bohatá byla jeho činnost přednášková, popularizační a organizační (mj. 1926–1934 byl členem Pražského lingvistického kroužku, spolupracoval i na jeho Tezích).