Anglický dramatik, prozaik, básník a estét irského původu. Hlavní představitel tzv. dekadence a l'art pour l'artismu. Narodil se v Dublinu, zemřel v Paříži. Po úspěšném studiu klasické filologie na dublinské Trinity College, pokračoval Wilde v Oxfordu, kde získal za báseň Ravenna prestižní cenu Newdigate Prize. Jeho básnická prvotina s názvem Básně (1881) se objevila v době, kdy se stal věhlasným v londýnských salónech svými aforismy a bonmoty a získal známosti i v divadelním světě. Živil se dál přednáškami a v roce 1887 se stal redaktorem časopisu Svět ženy. V té době psal své první moderní pohádky (Šťastný princ a jiné pohádky, 1888). Všechny jeho pohádky se vyznačují zdobným a básnicky působivým stylem. Na většině z nich je patrný vliv H. Ch. Andersena.

Wildovy satirické a ironické povídky zahrnují brilantní parodii gotických příběhů (Strašidlo cantervillské, 1891). Ze svého hlavního prozaického díla Obraz Doriana Graye (1890) byl Wilde donucen odstranit homosexuální narážky. Na londýnských jevištích se prosadil jako autor jiskřivých konverzačních komedií (Vějíř lady Windermerové, 1892; Jak je důležité míti Filipa ad). Spolu s komediemi vznikala i francouzsky psaná tragédie na biblický námět Salome (1893). Celosvětově proslulým učinilo Wildův text teprve operní zpracování Richarda Strausse (1905).

Za homosexualitu byl odsouzen ke dvěma letům káznice s nucenými pracemi. Trest si odpykával v readingském vězení. Otřesným svědectvím z vězeňského života, meditací nad souvislostí lásky utrpení a smrti je Balada o žaláři v Readingu. Poslední léta života Wilde strávil zlomený pobytem ve vězení a opovržením známých ve společnosti svého přítele. Zemřel v chudobě a zbědovanosti v pařížském hotelu.