Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Též jako Bohumil Záhorský. Z páté třídy reálky odešel v roce 1923 na dramatické oddělení Konzervatoře Praha. Již jako konzervatorista účinkoval pod pseudonymem Bóža Horský v experimentálních studentských představeních M. Jareše a J. Frejky (1924–1925), v roce 1925 přerušil studia na konzervatoři a nastoupil v divadle Rokoko. Když Rokoko téhož roku zaniklo, působil krátce u divadelní společnosti manželů Steimarových, 1926 v Uměleckém studiu V. Gamzy, po jeho zániku hrál 1927 ve Frejkově divadle Dada a 1929 v Moderním studiu. Zároveň byl v letech 1927–1929 členem prvního voice-bandu E. F. Buriana. Zásluhou Burianovou získal v roce 1929 angažmá ve Státním divadle Brno, odkud odešel s J. Honzlem do Osvobozeného divadla (1931–1935).

Po epizodickém působení v Novém divadle (1935) se do Osvobozeného vrátil (1935–1938), po jeho zániku přešel po krátkém působení v divadle Akropolis do souboru Divadla u Nováků (1938–1940) a pak nalezl uplatnění v Nezávislém divadle (1940–1944) a v Intimním divadle. Po květnu 1945 setrval v kolektivu tohoto divadla, jež neslo nový název Realistické divadlo. Od roku 1946 se stal členem Činohry Národního divadla a setrval zde až do odchodu do důchodu (1977).

Od roku 1932 působil také ve filmu, kde vytvořil ke stovce rolí (hrál ve filmech Pudr a benzín, Ves v pohraničí, Císařův pekař, Občan Brych, Srpnová neděle, Tři přání a v mnoha jiných). Od roku 1957 se uplatňoval v televizi a jeho umění rovněž využíval rozhlas.

Manžel herečky ND Vlasty Fabianové. Pohřben je na Vyšehradském hřbitově v Praze (5, 53).