Slovenský režisér, herec, scénický a kostýmní výtvarník, pedagog a režisér. Byl významnou osobností slovenské divadelní kultury. Vlastním jménem Karol Legény se narodil v obci Svätý Anton do rodiny zanícených divadelních ochotníků. Od dětství se věnoval divadlu, hrával už během gymnaziálnych studií i jako vysokoškolský student ČVUT v Praze. V letech 1938–1940 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a v roce 1942 absolvoval studium herectví na bratislavské Státní konzervatoři.
Do Činohry Slovenského národního divadla nastoupil jako herec v roce 1939. Většinou ztvárnil menší role, ale postavy dokázal přetvořit v jedinečné typy. Později se na jevišti SND uplatnil i jako významný režisér. Jeho inscenace, prostřednictvím kterých hledal lepší svět, přinášely hluboká poselství o jedinečnosti a kráse lidského života. Inspirace čerpal ve folklóru, zvycích a lidových písních, ve své etnografické vášni, ale i ve slovenské přírodě. Byl významným znalcem slovenské hmotné i duchovní kultury. Do svých inscenací si navrhoval kostýmy, někdy i scénu a vyráběl rekvizity. Nejznámnějším a nejúspěšnějším dílem Karola L. Zachara se stala režie muzikálu Malované na skle, který uváděli na prknech Činohry SND téměř 30 let.
Zazářil i jako herec na filmovém plátně. Ztvárnil postavy různých venkovských typů s neopakovatelným hlasovým zabarvením. Mimo jiné hrál ve slovenských filmech a televizních snímcích Vlčie diery (1948), Čertova stena (1949), Rodná zem (1953), Zemianska česť (1957), Dáždnik svätého Petra (1958), Jánošík I. a II. (1963), Sám vojak v poli (1964), Tango pre medveďa (1966), Bačova žena (1972), Višňový sad (1978), Plavčík a Vratko (1981) nebo Začiatok sezóny (1987). Vystupoval též v rozhlase. Jeho televizní režijní filmografii tvoří například díla Geľo Sebechlebský (1963), Dobrodružství při dožínkách(1968), Bačova žena (1972), Veselé paničky windsorské (1980) nebo kultovní Malované na skle (1980).
Karol L. Zachar byl také uznávaný pedagog. Umělecké maskérství přednášel na bratislavské Státní konzervatoři a v letech 1950–1983 na VŠMU v Bratislavě. Jádrem jeho pedagogické práce byla herecká tvorba. Jako pedagog (od roku 1959 docent a 1969 vysokoškolský profesor) vychoval několik hereckých generací a formoval je nejen umělecky, ale i lidsky. Známý byl i jako karikaturista, jeho karikatury herců vyšly knižně v roce 1956 s názvem Slovenští divadelníci v kresbách K. L. Zachara. V roce 1949 udělili Zacharovi Národní cenu za herecký výkon ve filmu Vlčí jámy, v roce 1966 titul zasloužilý umělec a v roce 1978 národní umělec. Otec herce Jána Zachar.

Zdroj: Informace pochází ze stránky Divadelního ústavu Bratislava Theatre.sk.