Ruský básník, "sibiřský Jack London". Narodil se v Omsku, zemřel v Moskvě. Od dvacátých let otiskoval své básně v sibiřských časopisech. Začátkem 30. let cestoval jako žurnalista po Sibiři a Turkestánu a vydal o tom sbírku reportáží Hrubá práce (1930). Reakční literární kritika poválečné doby odsoudila jeho poezii jako apolitickou a odtažitou, od r. 1947 nebyly publikovány žádné jeho básně. Teprve po roce 1955, kdy opět vyšla jeho sbírka, stal se Martynov populárním představitelem sovětské kontemplativní lyriky. Jeho nadčasové básně vycházely pravidelně v časopisech i v jeho vlastních sbírkách. Svá setkání se spisovateli a knihami vylíčil v knize Vzdušné fregaty (1973). V roce 1966 byl vyznamenán cenou Gorkého za sbírku Prvorozenství (1965). Martynov měl zpočátku blízko k sibiřským futuristům. V mnohem výše ceněné poezii od r. 1955 mají témata jeho básní široké rozpětí , od témat z řecké mytologie po témata moderní civilizace.